CZECH CONSIM CON 2025

Druhý ročník Czech Consim Conu je za námi a já mám tu krásnou povinnost udělat rekapitulaci dění z mého pohledu. Třídenní akce se konala na stejném místě v Praze (Tvůrčí dům Elišky Peškové na Smíchově) a téměř ve stejném termínu (lehký posun z konce září na půlku října). Stejně jako loni se sešly desítky hráčů historických / válečných deskových her, kteří se kromě desko-herního zápolení za stoly těšili i na oznámené celebrity. Do Prahy nakonec skutečně přijeli Mitchell Land, autor jedné z nejkomplexnějších sérii Next War, Ralph Shelton (nový guru série Men of Iron), a Tor Andersson coby hlavní persona, stojící za webem Rally the Troops!, kde je možné hrát online řadu her z portfolia GMT, ale i dalších vydavatelství. 

PÁTEK

Na páteční den jsem si naplánoval dvě hex & counter hry, jednu velkou a jednu hodně malou. Už v 9 ráno jsem byl na značkách a začal společně s mým kamarádem Honzou Perlou zaplňovat velkou mapu (22x34") hry Königsberg: The Soviet Attack on East Prussia. Tato hra vyšla v Revolution Games jako ziplock, takže bez krabice, a tak trochu klame tělem. Autor hry Stefan Ekström v ní využívá tzv. chit-pull systém, kdy se z nádoby vytahují žetony jednotlivých formací a hráč, jemuž tato formace patří, následně aktivuje všechny jednotky k ní náležející, pokud k nim dosáhne velení (HQ). Navíc může hráč aktivovat 2-3 nezávislé jednotky. Tento systém patří mezi mé oblíbené, protože se skvěle hodí i pro sólo hru za obě strany. Na podobném systému vydal autor už několik her a všechny vyšly (pokud se nemýlím) v ziplocku. 

Příprava hry nám zabrala něco přes hodinu, protože jednotek je zde opravdu hodně. Po domluvě jsem měl přidělenu roli starat se o německé jednotky, soupeř velel dvěma běloruským frontům. Hra simuluje boje z roku 1945, kdy měla Rudá armáda velkou převahu, a je to znát i ve hře. V hrnku je mnohem více žetonů pro hráče za Sověty než za Němce. Ostatně cílem hry není toho druhého rozdrtit, je potřeba obsadit (v případě Němců udržet) klíčové hexy, které přináší vítězné body.

Ačkoliv mi můj mentor, který má s hrou mnohem větší zkušenosti, přátelsky radil využívat železnici, měl jsem trochu odlišný názor, a v důsledku jsem za to ke konci hry krutě zaplatil. Zpočátku jsem měl pocit, že umím spořádaně ustupovat a zpomalovat akce obou frontů (zejména toho 2. běloruského, kde byla největší převaha). Jenže to bylo jen zdání. Systematické bušení do mých jednotek mělo za následek průlom. Jeden, pak druhý. Látal jsem díry na bojové linii, jak to šlo. A ono to nešlo. Po 7 hodinách (!) jsme hru ukončili na konci předposledního kola, protože v tom posledním nešlo změnit počet získaných vítězných bodů. Soupeř dosáhl velkého vítězství. Mě tak mohl potěšit jen fakt, že jsem taky mohl prohrát drtivě (od toho mě dělil jeden vítězný bod). Jenže víte co? To vůbec nebylo důležité, protože jsem si odnášel skvělý pocit z proběhu hry. Mám rád hry, kde je oběma stranám přiřazena odlišná "role". Roli obránce, který holýma rukama zadržuje příval vody, jsem si užíval plnými doušky. 

Hru jsem v rámci přípravy hrál už před C3 a budu v tom pokračovat i nyní, protože chystám její recenzi. 

Na podvečer nám zbyla druhá hra - Velikiye Luki: Stalingrad of the North od Legion Games. Svým rozměrem opravdu malinkatá hra - hexová mapa má rozměry 28x43 cm. Ta sice nemá chit-pull žetony, ale podobně jako Königsberg ztvárňuje bitvu, v níž měla jedna strana (opět Rudá armáda) velikou převahu. Němci však byli opevněni v městečku Velikije Luki a dokázali se dlouho bránit sovětské přesile, která byla někdy i 10:1. Centru mapy dominuje hex s tímto městem. V bojích se používá CRT tabulka a útočník při pokusu město získat musí počítat s tím, že v této tabulce se výsledný poměr posune o 2 sloupce doleva! Jako hráč za Sověty jsem se několikrát pokoušel město získat, ale byl jsem vždy odražen (a po zásluze jsem tedy prohrál).

Herní doba je naprosto příjemná. I když jsem neznal pravidla, tak i s jejich vysvětlováním nám hraní trvalo pouhou hodinku a čtvrt. Velkým bonusem hry je její cena (20 eur). 

První den jsme končili v devět večer a musím přiznat, že už jsem cítil, že mozek běží na čtvrt výkonu. Byl jsem rád, že jsem nastoupil do správné tramvaje, nezapomněl z ní vystoupit a dokonce se přepravil metrem domů. Částečně pak pomohla horká koupel. Po ní okamžitě zálom do postele, protože další den mě čekal opět silný tabák.

SOBOTA

Musím ale začít malou vsuvkou. Po loňské hořké zkušenosti, kdy jsme se ne úplně dobře potkali s pravidly jedné hry, což vyústilo v nezasloužený odsudek, jsem si řekl, že letos se poctivě připravím. Od 1.8. jsem měl začít s pravidly dvou zcela nových her. A kickoff jsem také dodržel. Jenže postupem času se nahodile hromadily důležité události, které zasáhly především do víkendů, s nimiž jsem ve svém plánu počítal. Výsledkem tak bylo, že hru, která jsem naplánoval na sobotu, jsem neměl vůbec na stole a pravidla jsem přelouskal 1,5x. Příště musím začít snad už na jaře.

Lehce mě omlouvá, že po stránce pravidel ta hra nebyla nic jednoduchého k zakousnutí. Arracourt totiž patří do série Batallion Combat Series, jejíž pravidla čítají 48 stran. A k tomu ještě specifická pravidla samotné hry. Ale už dost házení popelu na mou téměř vlasu prostou hlavu. Mým soupeřem (a tak trochu i shovívavým učitelem) nebyl nikdo jiný než Ruda z Polední pauzy. Společně jsme si vyhradili 7 hodin na malý scénář bitvy o Lunéville. A v podstatě nám to tak krásně vyšlo, že jsme o moc dříve neskončili. 

BCSko tu je s námi už 9 let a za tu dobu si získalo velkou fanouškovskou základnu. Já osobně jsem se na vstup do ní maximálně těšil. Obsahuje totiž velké množství inovativních herních mechanismů, které nebylo jednoduché vstřebat. 

Po rozdělení rolí (já Němec, Ruda spojenci) jsme se pustili do otevřené války. Tento malý scénář má jednoduchou vítěznou podmínku. Ten, kdo ovládá jeden hex, který představuje centrum města Lunéville, vyhrává celou bitvu. O ten se nakonec zuřivě bojovalo v posledním ze dvou kol. V něm se mi povedlo nejprve s pěchotou vytlačit spojenecké jednotky a na chvíli mít pocit, že to snad i vyhraji. Jenže následná aktivace americké formace zapříčinila vytlačení mých hrdinů. 

Zbývaly poslední aktivace pro obě strany. 111. Panzer divize hru zdánlivě rozhodla. Mému náporu spojenci neodolali a cílový hex byl dobyt. Následná poslední aktivace spojenců nemohla na věci nic změnit. Ruda mi upřímně poblahopřál k vítězství. Jenže v tu chvíli jsem si vzpomněl na jedno specifické pravidlo scénáře. Ve druhém kole je totiž dle hodu kostky odvolána z bojiště buď 111. nebo 113. Panzer divize. Na to jsme zapomněli. Testovací hod ukázal právě na 111. Takže vítězem byl správně Ruda. Na druhou stranu jsme si díky tomuto opomenutí krásně užili adrenalin až do samotného konce hry.

Závěr hry (bez aplikovaného zvláštního pravidla scénáře)

Po této výživné partii jsme měli chvilku času doplnit síly svačinkami. Po ní přišla na řadu panelová diskuse s hosty. Ta, stejně jako loni, přinesla zajímavá témata. Zkusím ve zkratce uvést ta, které mě zaujala asi nejvíce. Mitchell Land si trochu stěžoval, že dnešní hry musí mít pravidlo pro sólo hraní, jinak to trh neakceptuje. Ač sólo hráč, tak ho naprosto chápu, protože cpát sólo pravidla pro každou hru mi nepřijde smysluplné. Asi největší ohlas vzbudil fakt, že ani jeden z designérů se hrám nevěnuje na full-time. Jednoduše proto, že by je to neuživilo. Dokonce pátrali v paměti, zda někdo takový vůbec v branži (míněn design historických/válečných her) existuje. Ralph Shelton si nemohl dlouho vybavit jméno autora, který je jako autor zaměstnancem v Decision Games. Nakonec mu bylo napovězeno z publika. Je to Joe Youst, což je mimochodem zároveň i grafik a ilustrátor. A je to čistě náhoda, že jednu hru, pro niž dělal grafiku, jsem den předtím hrál (Königsberg). 

Zleva Tor Andersson, Ralph Shelton a Mitchell Land

Na konci byl hostům (jako každý rok) položen dotaz, jaké hry by doporučili na Vánoce. Pokud si dobře pamatuji, tak Tor zmínil eurovku Clans of Caledonia (ve skutečnosti Tor mluvil o blokovkách od Columbia Games - Hammer of the Scots a Julius Ceasar, díky Aredhelovi za upozornění) a Ralph pro změnu Burning Banners. U Mitchella si nejsem jist, zda měl na mysli připravované rozšíření Southern Flank pro Red Storm od GMT. Určitě ale obecně doporučoval jakoukoliv hru ze série Downtown, jejíž základy položila hra stejného názvu - Downtown: Air War Over Hanoi, 1965-1972. Kdo čte mé tipy na Vánoce, tak si určitě vzpomene, že jsem tuším v prvním vánočním článku doporučoval Elusive Victory právě z této série. A přidám ještě jednu perličku, která souvisí s loňským hostem Volko Ruhnkem, jenž má sérii Downtown také rád, a který na Twitteru v reakci na můj starší článek TOP 25 nejpůsobivějších coverů přidal své oblíbené ilustrace na krabicích. A byl to právě Downtown, který zmínil dokonce na prvním místě.

Panelová diskuse trvala zhruba 90 minut a poté jsme se s Rudou vrhli na nejnovější díl mé oblíbené série Men of Iron. Norman Conquest je již pátým dílem série a má jej na svědomí host C3 Ralph Shelton. Pravidla jsem si dovolil neopakovat, předpokládal jsem, že si je stále v hrubých rysech pamatuji. Byl jsem navíc skvěle vybaven po stránce znalostí historie Normanů - na konci léta jsem přelouskal výbornou knihu Empires of the Normans!

Počáteční setup bitvy u Stamforde Bridge

Jelikož je Ruda fanoušek Chelsea, padla volba na bitvu u Stamforde Bridge. Střetli se tu v září roku 1066 norský král Harald se svým vojskem s anglosaským králem Haroldem Godwinsonem. Harold svého skoro jmenovce překvapil nečekaným útokem, takže seveřané skoro neměli oblečenou válečnou zbroj. Úpornou bitvu nakonec vyhrál král Harold, norský král byl zabit. Ovšem jeho radost neměla dlouhého trvání, protože o tři týdny později došlo ke známé bitvě u Hastingsu, kde normanský vévoda Vilém Harolda porazil a Normané nadlouho ovládli Anglii.

K bitvě se váže ještě jeden fakt, který hra zohledňuje. V pozdějších fázích bitvy byli Norové posíleni vojáky, kteří střežili lodě v Riccallu, asi 25 km daleko, pod vedením Eysteina Orreho, Hardradova budoucího zetě. Někteří z jeho mužů prý po příjezdu na bojiště zkolabovali a zemřeli vyčerpáním. Zbytek byl plně vyzbrojen pro boj. Hra tuto situace bere v potaz a Ruda tak měl na začátku Orreho bojové uskupení připravené k nasazení. Jenže háček byl v tom, že si na příchod musel házet kostkou. Pravděpodobnost příchodu se každým kolem zvyšovala, ale v naší hře posily nedorazily. I bez nich se ale Vikingové skvěle drželi a vývoj bitvy se převažoval na jejich stranu. Jenže série Men of Iron má pravidlo, že se na konci aktivace hází na možnou porážku, k níž dochází, pokud hozené číslo na kostce plus počet dosud eliminovaných jednotek překročí scénářem danou hodnotu. A k tomu došlo právě na konci jedné aktivace Vikingů. Vyhrál jsem, ale opravdu s ohromným štěstím. Po následující aktivaci bych už neměl šanci a prohrál bych. 

Levé křídlo krále Harolda se povážlivě hroutí...

NEDĚLE

Závěrečný den jsem si naplánoval jedinou hru - The British Way: Counterinsurgency at the End of Empire. Náš původní plán s Rudou byl odehrát 2 mapy, ale nakonec se nám poštěstilo dokončit tři. Ve všech hrách jsem vzal na sebe břímě boje povstalců proti britské nadvládě. Začalo se na mé přání Palestinou. I když jsem měl jednu zkušenost s COINem v podobě Cuba Libre, tak přeci šlo o 3 roky starou záležitost. A bylo to znát. Aktivita židovských milicí Irgun v mém podání neměla tu správnou akčnost, načasování ani dopad. Britové zvítězili poměrně jednoduše. 

Fotka z počáteční fáze hry.

Druhá v pořadí přišla na stůl Malajsie. Ta patří v rámci British Way k těm složitějším (pracuje se zde se zdroji i s klasickými COIN ukazateli, kdo kontroluje provincii a města, a jaká je tam podpora obyvatelstva). Podal jsem o maličko lepší výkon, ale i tak snahy malajsijské komunistické strany přišly vniveč. Ovšem dojem ze hry byl už klasicky COINovský.

Malajsie

Moje závěrečná partie celého Consim Conu patřila Kypru. Ten se naopak pokládá za ideální pro začátečníky. Přestože jsou zde pravidla notně osekána, je to stále hratelný kousek. Také šlo z těch tří partií o nejvyrovnanější záležitost. Celkově musím British Way pochválit, překvapilo mě, jak moc dobře se to ve dvou hraje. I z toho důvodu se těším na připravovaný druhý díl The Guerrilla Generation: Cold War Insurgencies in Latin America.

CO SE TAKÉ HRÁLO

Her jsem viděl během toho víkendu opravdu hodně. Ne vše jsem si vyfotil, takže následující galerie je pouze malá ochutnávka (navíc jsem zapomněl fotit hry, které se hrály v menší herní místnosti u vstupu do areálu!). Testovaly se prototypy her (Žižka ze série Levy & Campaign, Next War: Flashpoints, šestý díl (jak mě správně upozornil Ereboro, jde už o sedmý díl, zapomněl jsem na připravované Purgatorio!) série Men of Iron Ermine: Battles in the War of the Breton Succession, Königgratz ' 66 (aneb bitva u Hradce Králové), pořádal se turnaj v Bell of Treason, a samozřejmě se hrály domluvené hry, které si přinesli sami hráči. Není v mých silách všechny vyjmenovat. Takže alespoň některé z nich uvedu pomocí vlastních fotek.

Nevěřil jsem, že to je možné, ale zde se hrál Air & Armor, který má pravidla na 145 stran!

Downfall

France '40

Velmi inovativní první díl série Tattered Flags: Into the Whirlpool

Extrémně vyrovnaná (a časově dlouhá) partie Pádu Nebes.

Vijayanagara ze série ICS

Next War: Flashpoints (Vietnam)

V popředí La Primogenita: 1941 East African Campaign, vzadu Fire in the Lake

Léty prověřený Combat Commander (Pacific)

Na prvním stole je mapa ze hry Roads to Gettysburg II: Lee Strikes North (série Great Campaigns of the American Civil War), kterou hrál otec se synem.
Na vzdálenějším stole se hraje Cataclysm: A Second World War.

ZÁVĚR

Bylo to náročné, bylo to zážitkové a tím pádem to bylo celé skvělé! Velké poděkování Víťovi (Ereboro) a celému organizačnímu týmu za celou akci, který proběhla naprosto bezproblémově. Jak jsem se dozvěděl z podcastu Polední pauza, akce se účastnilo 45 lidí, z nichž zhruba třetina byla z ciziny (včetně těch, kteří žijí v ČR). Maximální kapacita (60) tak nebyla naplněna, což je dle mého škoda. Domácí hráči by se měli více zapojit, nechce se mi věřit, že by jich bylo tak málo. Chce to vystoupit z komfortní zóny! Když jsem to dokázal i já, pravověrný introvert... :)