Přeskočit na hlavní obsah

Představení hry: CUBA LIBRE

V roce 2012 spatřila světlo světa hra Andean Abyss a způsobila malou revoluci v deskoherním světě. Autor hry Volko Ruhnke (mimochodem bývalý bezpečnostní analytik CIA) vzal některé prvky ze hry Labyrinth : The War on Terror 2001 - ? a vytvořil první díl série COIN (COunter INsurgencies) o gerilové válce a protipovstalecké činnosti v reálném světě s historickými událostmi. Hráči v Andean Abyss hrají za frakce, které mají každá jiné preference, zájmy a hlavně prostředky k získání moci. Asymetričnost je klíčovým prvkem hratelnosti. Nejenže, že každá frakce má jiné operace k provedení, odlišné jsou i podmínky k dosažení vítězství. V zásadě ale jde stále o kartami řízenou hru, byť nikdo z hráčů nemá v ruce karty žádné, vše je otevřené. Série se postupně rozrůstala a ačkoliv zpočátku bylo téma vždy z moderní doby, postupě přišly i hry, díky nimž se můžeme podívat hluboko do historie. Také počet frakcí (4) zaznamenal výjimky (Colonial Twilight, nebo třeba All Bridges Burning). Důvodem, proč o COIN píšu na svém blogu je ten, že každý díl obsahuje možnost zahrát si sólo proti botům, které jsou ve starších dílech zastoupeny flowcharty a v novějších verzích pak jsou řízeni pomocí karet, což významně zjednodušilo obsluhu těchto botů.

Zpočátku jsem měl v plánu sepsat velký článek o celé sérii COIN, ale nakonec jsem usoudil, že jde o tak notoricky známou věc, že bych nosil akorát dříví do lesa. Co by mi smysl dávalo, je porovnat jednotlivé hry v sérii trochu více do hloubky, ale na to je potřeba hry více nahrát (a hlavně si je všechny pořídit...). Z her, které mám ve své sbírce jsem se rozhodl začít s druhým dílem, který je i oficiálně doporučován jako "vstupní" díl pro seznámení se se základem COINu. V něm si Volko Ruhnke pozval ke spolupráci zkušeného designéra Jeffa Grossmana, který s kubánskou revolucí měl osobní zkušenosti.

POZADÍ KONFLIKTU

Do hry vstupují hráči zhruba na konci roku 1956, tedy v době, kdy Kubě vládne diktátor Fulgencio Batista s materiální pomocí z USA. V USA vládnoucí činitelé přivírají oči nad despotickými metodami kvůli obavám, že opozice na Kubě je prosáklá komunismem. Batista není jediný diktátor v Latinské Americe - v okolních zemích se drží u moci další diktátoři (Trujillo v Dominikánské republice nebo třeba Somozovci v Nikaragui). Ekonomika Kuby sice na tom není úplně zle (ve srovnání s ostatními latinsko-americkými zeměmi), ale běžní Kubánci vnímají veliké sociální rozdíly, brutalitu ozbrojených složek a také rostoucí ceny (některé zboží bylo řádově dražší než stejné zboží v USA). Je tedy logické, že odpor vůči režimu se pomaličku stupňuje. A nejde jen o lidi kolem Fidela Castra (jenž se už před 3 lety pokusil o ozbrojený odpor, načež byl se štěstím pouze odsouzen na 15 let do vězení a po necelých 2 letech díky kontaktům odešel do exilu). Legendární vůdce povstalců je samozřejmě nejznámější postavou revoluce. Jeho hnutí 26. července (26th July Movement, dále M26) se nakonec stalo nejsilnější opoziční silou. 

Fidel, jeho bratr Raúl a Che Guevarra

Fulgencio Batista










V zemi ale existovala i další opoziční hnutí, z nichž nejdůležitější bylo studentské hnutí Directorio. Jeho členové dokonce zorganizovali útok na prezidentský palác, kde ale Batista zrovna nebyl. Vojsko se nakonec včas vzpamatovalo a útok krvavě potlačilo (předseda univerzitních studentů Echeverría v jednu chvíli vyzýval lid k revoluci, ale nakonec byl po opuštění rozhlasu na ulici zabit). 

Pro dokreslení situace je potřeba ještě uvést do děje posledního čtvrtého činitele. Tím jsou lidé jako byl Meyer Lansky a další bossové podsvětí, ovládající zábavní průmysl (kasina). Jejich snahou bylo ochránit svoje zisky za pomocí korupce, kontaktů s vládními činiteli a se zástupci USA a také i pomocí násilí.

Fidel Castro se společně se svým bratrem Raúlem, argentinským lékařem Che Guevarrou a dalšími "vousáči" (barbudos) tajně vyloďuje na Kubě a v horách provincie Sierra Maestra zřizuje revoluční štáb... Karty jsou rozdány!

JAK SE TO HRAJE

Jak již bylo zmíněno, jde o kartami řízenou hru. Nicméně na rozdíl od většiny CDG her zde hráči nedrží karty v ruce. Z balíčku karet jsou vždy odkryté dvě karty, z nichž ta druhá ukazuje, jaké pořadí frakcí a jaké události budou ve hře v následujícím kole. Samotná karta nese tyto klíčové informace:

  • Pořadí frakcí v jakém mohou zahrávat události nebo jednotlivé operace
  • Jednu či dvě události (v případě více událostí často s protichůdnými efekty pro frakce)

Ukázka karet včetně karty Propagandy

Frakce jsou celkem 4 a neuškodí, když je znovu uvedu:

  1. Vláda diktátora Batisty
  2. Hnutí 26. července (Fidel Castro)
  3. Directorio (studentské antikomunistické hnutí)
  4. Syndikát (mafie a podsvětí, ovládající zábavní průmysl)

Každá z frakcí má k dispozici 4 operace a k tomu 3 navazující zvláštní akce, které nejsou povinné. Velmi zajímavým prvkem hry je status frakce, který určuje, zda frakce může nebo nemůže provádět své operace či využít události na kartě. Na začátku jsou schopné provádět operace všechny frakce. Jakmile frakce provede operaci nebo využije událost, stane se pro příští kolo tzv. ineligible a musí počkat na další kolo. U každé karty mohou operace provádět jen maximálně 2 frakce. Rozhodnutí první frakce ovlivní, co může provádět další způsobilá frakce v pořadí. Pro první frakci jsou narýsovány následující možnosti:

  • Zahrát událost na kartě (následující frakce pak může provést operaci s navazující akcí)
  • Provést operaci s navazující akcí (následující frakce pak může zahrát buď událost nebo limitovanou operaci bez navazující akce pouze v jedné oblasti)
  • Provést operaci bez navazující akce (následující frakce může provést limitovanou operaci bez navazující akce a pouze v jedné oblasti)
  • Žádná operace ani událost (následující frakce může zvolit libovolnou možnost; frakce která provedla pass, získává zdroje a především se nemění její status, takže je tzv. eligible pro další kolo)

Prostor na herním plánu, který dává přehled o způsobilosti frakcí a o tom, co která frakce může zahrát.

Karty se tedy postupně otáčí, dokud se neotočí jedna ze 4 karet Propagandy. V případě Propagandy se provádí série úkonů, mezi něž patří i kontrola vítězných podmínek. Hra končí v případě splnění vítězných podmínek při vyhodnocení karty Propagandy nebo poté, co je vyhodnocena poslední karta Propagandy, kdy se určí vítěz porovnání dosažených bodů po odečtení handicapu. Počet karet Propagandy v balíčku určuje délku hry.

HERNÍ PLÁN

Herní plán zobrazuje mapu Kuby rozdělenou na provincie se 3 typy terénu. Kromě provincií mají ve hře důležitou roli města a ekonomická centra. U každé provincie a města se eviduje, která z frakcí herní pole ovládá a také jaká je tam podpora vlády či opozice (aktivní či pasivní) nebo zda je postoj obyvatelstva neutrální. Obě informace mají pak dopad jednak na proveditelnost některých operací či akcí, ale také na vítězné body některých frakcí. 

Situace na začátku hry před odkrytím první karty.

Kdo provincii či město ovládá, určuje počet herních komponent jednotlivých frakcí (je nutno mít jednoduše více herních dílků než je součet dílků ostatních frakcí). Podpora obyvatelstva mění některé události a operace či akce frakcí. 

Frakce mají k dispozici vojenské síly. V případě vlády jde o armádu a policii, u povstaleckých frakcí jsou to guerillové jednotky, které mohou být v cílové lokaci skryté nebo odhalené. Kromě toho mohou všechny frakce zakládat své základny, které v případě Syndikátu jsou zastoupeny kasiny. Pomocí událostí, operací či zvláštních akcí probíhá nasazení těchto jednotek a základen/kasin nebo jejich přesun, odhalování či likvidace povstalců, boje s armádou či policií.

Napjatá situace ve městě Santiago de Cuba. Na obrázku je vidět i druhé město Camagüey a ekonomické centrum, v němž proběhla sabotáž.

Ačkoliv jsou tu 4 frakce, některé z nich mají k sobě relativně blízko. Syndikát a vládou mohou za určitých okolností spolupracovat a stejně tak tomu je v případě koexistence M26 a Directoria. 

MOŽNOST FRAKCÍ

Asymetričnost hry se zrcadlí nejen v odlišných vítězných podmínkách, ale také v charakteru operací a navazujících zvláštních akcích. Každá frakce má k dispozici 4 operace, které nabízí škálu činností šitých na míru dané frakce. K nim se váží ještě zvláštní 3 akce,  které se mohou provést ihned po operaci, pokud frakce zrovna neprovádí limitovanou operaci. Operaci je možné provést v jedné či více cílových oblastech, což zvyšuje její cenu ve zdrojích. Asi nemá smysl zde uvádět kompletní výčet, protože bych se dostal k číslu 28... V zásadě ale jde o aktivity, které byly stručně vyjmenovány v předchozí kapitole - pohyby jednotek, zřizování bází, otvírání/zavírání kasin, útoky, podplácení, odhalování geril, změna podpory obyvatelstva apod. K orientaci v jednotlivých operacích a akcí pomáhají výborně zpracované hráčské karty.

Dostupné operace a zvláštní akce M26 a vlády

Dostupné operace a zvláštní akce Directoria a Syndikátu

VÍTĚZNÉ PODMÍNKY

Podmínky pro dosažení vítězství ilustrují, o co každé frakci jde. Batistův režim se snaží získat podporu obyvatel v provinciích a městech. M26 podobně usiluje o příklon obyvatel k opozici vůči vládě a navíc jejich body zvyšuje počet základen. Directorio nahání body ovládnutím provincií společně s počtem základen. Syndikát pro změnu potřebuje co nejvyšší počet otevřených kasin a mít k tomu velké množství zdrojů.

KOMPONENTY

Ač je krabice třípalcová (vlastním druhou edici) a z velmi pevného materiálu, uvnitř toho zase tolik není. Všemu dominuje pevný herní plán, který je nestandardně malý na COIN hru. Osobně v tom vidím velké plus, protože je na stole dostatek místa pro zbytek komponent. Zde mám asi jedinou výtku ke zpracování. Přivítal bych širší pole na bodovací stupnici, protože se mi často stávalo, že na jednom poli se tísnily 2 válečky a 2 žetony. Graficky se mi mapa líbí, je především přehledná a po několika partiích se mi vpálila do mozku tak, že jsem schopen vyjmenovat provincie i města včetně určení jejich místa na mapě :)

Žetonků je spíše menší množství, ale jsou dostatečně silné pro opakovanou manipulaci. Pro GMT netradiční dřevěné komponenty pomáhají vytvořit esteticky pěkný pohled na mapu Kuby. Zároveň je díky nim poměrně dobře rozeznatelné, jaká frakce má v provincii či městě majoritu. Důležitou komponentou jsou karty. Dobové fotky na nich přidávají na atmosféře stejně jako zkrácený popis události. Kdo se zajímá o detailnější pozadí události, najde je popsané v playbooku, který je naprosto výtečný! Nejen že obsahuje ukázkové hry pro hru ve 4 hráčích a v sólu. Dychtiví čtenáři tam najdou i základní strategie pro všechny frakce, mnou oblíbenou část Designer' Notes (od Jeffa Grossmanna). Pro úplný výčet ještě zmíním pravidla, která z mého pohledu jsou napsaná velmi srozumitelně a dokonce i čtivě (dobře, část pro hru v 1 hráči jsou trochu sušší). 

Pravidla a playbook společně s literaturou faktu

DOJMY ZE SÓLO HRANÍ (varianta bez flowchartů)

Cuba Libre se dá hrát sólo ve dvou režimech. Prvním z nich je hraní za každou frakci. A rovnou napíšu, že tento způsob doporučuji zvolit jako první, tedy ještě předtím, než se pustíte do studia flowchartů. Ten hlavní důvod je ten, že se lépe vstřebají jednotlivé možnosti frakcí. Při hraním jsem si až na výjimky vystačil se zmíněnou rozevírací hráčskou pomocnou kartou. Je zde krásně vysvětlený účel operace/akce, požadavky na provedení, cena a také samotný postup. 

Hlavně zpočátku asi z těch možností, které se hráči nabízí, jde hlava kolem koukolem. Ne vždy jsou zřejmé souvislosti (např. smysl policie, tedy jak ji dostat do hry a jak její schopnosti správně využít), ale s postupem hry to vše do sebe krásně zapadá. Složitá dilemata nabízí už výběr operace či události. Někdy jsem si byl už jistý, že provedu předem vybranou operaci s navazují akcí, čímž dosáhnu poměrně značných výhod. Jenže pak jsem si uvědomil, že tím umožním následující způsobilé frakci zahrát událost, díky níž se téměř přiblíží ke splnění vítězných podmínek a tak jsem raději zvolil operace bez navazující akce, čímž jsem zabránil zahrání události. 

Odkrytá karta pro následující kolo také dokáže potrápit mozek. Je třeba skutečně plánovat jednotlivé kroky se všemi možnými důsledky. Ale od toho je solitérní hraní, není zde tlak ostatních hráčů. Na BGG jsem četl jeden velmi trefný postřeh, který přirovnával hraní Cuba Libre k souboji na nože v telefonní budce. Přesně tyto pocit jsem měl i já. Přišlo mi, že se nedá nějak dlouhodobě plánovat nějaká strategie, protože je potřeba reagovat na ostatní, situace se mění docela rychle. 

Batistova vláda blízko vítězství (situace po 2 kartách propagandy) při hře za všechny 4 frakce.

DOJMY ZE SÓLO HRANÍ (s flowcharty)

Hrát s flowcharty představuje o dost jiný zážitek. A také výzvu. Jak jsem už zmínil, pravidla pro sólo hru jsou napsána tak trochu "programátorským" jazykem. Nicméně je to naprostá nutnost. Mnohem přístupnější jsou pak flowcharty s rozhodovacími diagramy pro jednotlivé situace. Nějakou dobu trvá než se s nimi seznámíte. Provedení operace/události ostatními frakcemi se tak může pěkně protáhnout, protože musíte určit co bude frakce hrát a kde. Velmi často je více variant a v některých situacích je potřeba určit náhodně. Pro tyto účely je k dispozici tabulka na jedné pomocné kartě, která s určením pomůže.

Flowchart pro vládu a tabulka pro určení náhodných oblastí.

Teď se dostávám k zásadní otázce. Dá se to smysluplně hrát sólo za použití botů? Má odpověď je ANO s malým ALE. Dovedu si představit velkou část lidí, které práce s flowcharty odradí. Někdy je to docela hledání i v pravidlech, jak zahrát správně nějakou operaci a čím přesouvat kam. Dalším potenciálním odpuzovačem může být fakt, že hraní za boty strávíte více času než se svou vlastní frakcí. V mém případě ani jedno není mínusem. Hrát za boty mě bavilo skoro stejně, vždy jsme se těšil, co se stane. A že to AI botů je velmi dobrá, jsem se přesvědčil v mé hře za M26, kterou jsme prohrál, už během druhé karty Propagandy, kdy Batistův režim splnil vítězné podmínky. V případě hry v jednom totiž nevyhodnocuje, zda hráč splnil vítězné podmínky (pouze ostatní frakce). Tedy i kdyby je hráč splnil, nevyhraje, dokud se neodehraje i poslední karta propagandy.

Ačkoliv hra na stole nezabere moc místa, hraje se velmi dlouho. Klidně 4-5 hodin. I toto je třeba brát v úvahu, není to hra na jeden večer (a to ani v případě dlouhých zimních večerů). GMT hru stále reprintuje přes její relativní stáří. Pokud chcete začít s COINem a sólo obzvlášť, je Cuba Libre vhodným kandidátem. A mně nezbývá než se těšit na ukázkovou hru, kde se znovu pokusím v roli povstalců z M26 ovládnout Kubu.

Terror v provincii Las Villas, sabotáž v blízkém ekonomické centru, obyvatelstvo tíhne k opozici. Batistův režim si nestojí úplně nejlépe...

OBSAH HRY

  • 1 pevná mapa (17x22")
  • 52 karet
  • 86 dřevěných komponent reprezentujících armádní jednotky, policii, guerillové jednotky
  • 6 bílých a 6 černých figurek
  • 8 dřevěných válečků
  • 1 arch žetonů
  • 4 rozevírací pomocné karty A4 s přehledem operací a zvláštních akcí
  • 1 pomocná karta s přehledem hry
  • 1 rozevírací pomocná karta A4 se 4 flowcharty pro každou frakci
  • 3 barevné šestistěnné kostky 
  • 1 pravidla (20 stran)
  • 1 playbook (36 stran)
Pomocná A4 karta s přehledem hry


Designéři Volko Ruhnke a Jeff Grossman
Rok vydání 2013
Vydavatel GMT Games
Počet hráčů 1-4

Komentáře

  1. Díky za pěkné čtení na sobotní odpoledne.

    OdpovědětVymazat
  2. Vyborne napisane..radost citat. To mi pripomina,ze po dohrani Labyrintu ,ide na stol Pad Nebes.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat