CZECH CONSIM CON 2024

Když se objevily na podzim roku 2023 první oficiální informace o konání víkendového setkání hráčů a fanoušků historických a válečných her v Praze, nepřemýšlel jsem ani minutu o tom, zda se účastním či nikoliv. Když se později upřesnil zářijový termín, přišlo mi to pořád strašně daleko. Jenže čas ubíhal ukrutně rychle, od konce června se zprovoznil Discord server, a bylo možné si rezervovat stoly na hraní. Největší senzací měla být účast velkých hvězd. Nemohl jsem uvěřit, že do Prahy mají přiletět Volko Ruhnke a Mark Simonitch! Později bylo upřesněno i další jméno - Jaro Andruszkiewicz z Phalanx (mj. autor hry 1944: Race to Rhine). Czech Consim Con lákal také na možnost vyzkoušet si prototypy připravovaných her českých i zahraničních tvůrců nebo na panelovou diskusi s výše jmenovanými osobnostmi.

V průběhu léta jsem se s Rudou z podcastu Polední pauza domluvil, že dáme spolu několik dvojkovek včetně 2 prototypů a že se společně účastníme velkého tažení v Successors v plném počtu 5 hráčů. Zhruba 10 dní před startem jsem začal se čtením pravidel, protože jsem většinu her nehrál nebo už uplynulo hodně let od posledního zahrání. Připadal jsem si jako za studentských let, kdy jsem v posledních dnech před zkouškou doháněl ztracené dny. Tak trochu to podle toho vypadalo.

První den - pátek

V pátek se konal první den Conu a já měl naplánované na desátou hodinu tažení v Successors. Povedlo se mi dorazit pár minut před desátou a shodou okolností první člověk, kterého jsem při vstupu do dějiště konání potkal, byl Petr Mojžíš, hlavní organizátor celého podniku. A za cca 30 minut měl právě Petr slavnostní řeč a akce byla oficiálně zahájena. V té době už byl mezi přítomnými i Volko a sklidil samozřejmě velký potlesk.

Naše partie Successors (hráli jsme českou verzi od Fox in the Box) odstartovala po desáté hodině a relativně hodně rychle také skončila. Ruda se svými generály a vojsky získal 20 vítězných bodů a bylo vymalováno. Všichni jsme souhlasili s další partií. Vtipné bylo, že Ruda dostal znovu stejné generály a i někteří další včetně mě měli shodu u jednoho z generálů. Druhá partie už byla výživná, epická a trvala, pokud si dobře pamatuju, cca 5 hodin. Na konci ale stál znovu vítěz Ruda, byť tentokrát měli šanci na výhru i ostatní hráči s výjimkou mé frakce.

V šest hodin přišel čas na partii prototypu hry The Bell of Treason: 1938 Munich Crisis in Czechoslovakia. Jde o CDG hru, v níž dva hráči symbolizují ideje dvou táborů v předmnichovské době. Jeden hráč prosazuje odstoupení Sudet Německu a vyhnutí se krveprolití, zatímco ten druhý se snaží prosadit myšlenku ubránit zemi i bez spojenců. Pravidla nám přišel vysvětlit sám autor, tedy Petr Mojžíš, a v podstatě jsme ihned začali hrát. Hra trvala zhruba jednu hodinu a na konci bylo těsné vítězství mé strany, snažící se o mír. Výhra byla opravdu těsná, Rudovi stačilo mít na konci hry jediný vítězný bod, ale právě ten jeden mu chyběl. Osobně si myslím, že testeři udělali velký kus práce. Hra krásně plynula, nechybělo ani téma (i díky textům na kartách). 

Líbila se mi možnost získat VB díky skrytým cílům v každém kole a pak také závěrečné finále, kde se doložené karty z předchozích kol otáčí simultánně a porovnává se symbol karet. V případě shody symbolů se akce neprovedou, což skvěle zvyšuje napětí, speciálně u té úplně poslední karty. Hru už jsem měl předtím v předobjednávce u GMT (bude k dispozici i sólo mód) a páteční partie na tom nic nezměnila.

Druhý den - sobota

Sobotní dopoledne jsme odstartovali velkou peckou. Na Salerno '43 jsem se těšil od chvíle, kdy jsem sbalil ze stolu po více než měsíčním hraní Normandy '44. Pravidla Salerna se malinko liší, ale v podstatě jsem neměl problém s jejich vstřebáním. Ačkoliv jsme měli na partii vyhrazené 4 hodiny a rozehráli jsme pouze první scénář, tak se nám jej nepovedlo dokončit. Hrál jsem za Němce (přeci jen jsem spíš pes obranář než agresivní útočník) a od začátku byly moje jednotky zatlačovány směrem do horských oblastí. Taktika byla zvolena dobře, ale neměl jsem štěstí v kostkách (musím to na něco svést!). V každém případě ale šlo o úžasný zážitek, vybojovali jsme některé památné bitvy a ty 4 hodiny utekly jak voda.

Pak se naše cesty rozdělily. Ruda šel hrát s Volkem letošní novinku Gest of Robin Hood a já měl před sebou Labyrinth: The War on Terror. Požádal jsem svého spoluhráče Tomáše M., zda bych mohl hrát za džihádisty, protože jsem si chtěl vyzkoušet, jaká vypadá hra z jejich pohledu. Přeci jen u sólo hry je možné hrát pouze za Spojené státy. Hned od začátku se rozhořel boj o Pákistán a Afghánistán. Tomášovi se povedlo vymanit Afghánistán z islamistického vlivu vysláním pozemních jednotek a já se pokoušel zažehnout džihád v několika dalších okolních zemích. Když jsme byli v nejlepším, tak jsme museli skončit, protože uplynul určený čas (2 hodiny). Řekl bych, že šlo o vyrovnanou partii a hodně by mě zajímalo, jak by to dopadlo po protočení prvního balíčku karet. Dojmy z hraní za džihádisty potvrdily to, co se říká. Na téměř vše se hází kostkou a ten vějíř akcí je o dost menší než za USA. I tak to ale bylo krutě zábavné.

Důvodem, proč jsme si nemohli partii Labyrinthu prodloužit, byl začátek panelové diskuse s hlavními hvězdami Conu. Ti byli ochotní odpovídat na otázky z fóra celé dvě hodiny. Otázek bylo hodně, osobně mě nejvíce zaujal dotaz, jak se staví autoři i vydavatelé k eticky problematickým tématům. Také jsme se dozvěděli, že i tito lidé hrají jiné než historické hry (např. War of the Ring).

Zleva Volko Ruhnke, Mark Simonitch a Jaro Andruszkiewicz

Na sobotní večer jsme si s Rudou připravili hru, kterou jsme ani jeden z nás nehráli a popravdě jsme se jen letmo seznámili s pravidly. Navíc jsme oba už byli lehce unavení. The African Campaign: Designer Edition měla být relativně jednoduchá hex & counter hra odehrávající se na mapě severní Afriky, kterou tvořily dvě pevné mapy položené vedle sebe a tvořící dlouhý pás. Z důvodů časových jsme vypustili i volitelná pravidla, která podle řady hráčů výrazně zvyšují herní zážitek (a omezují náhodu). A přestože komponenty i grafika byly v naprostém pořádku, tak nám hra moc nesedla. Díky až abnormálně rychlým přesunům po silnicích se přicházející posily téměř okamžitě zapojovaly do soubojů, které se odehrávaly výhradně u severního pobřeží. Na začátku mé britské jednotky zatlačily slabé Italy až k Sídí Barání, načež Rudovi začaly přicházet konečně německé posily a fronta de facto zamrzla. Zbytek mapy byl v podstatě zbytečný, protože přesouvat se jinak, než po silnici nedávalo smysl. Cestou domů mi to pořád vrtalo hlavou a rozhodl jsem se, že hru ještě potýrám a zapojím do toho i volitelná pravidla.

Poslední den - neděle

Zcela záměrně jsme si na neděli naplánovali pouze playtest kampaně v Žižkovi. I tentokrát nám dělal průvodce autor hry Petr Mojžíš. Ruda už hrál hru několikrát, což bylo jasně znát. Ačkoliv jsem strávil docela dlouhý čas s Infernem, které také patří do série Levy & Campaign, tak přeci jen už je to téměř rok, co jsem ji hrál naposledy. Sice se to neprojevilo v první hře, když jsem okamžitě se svým jediným lordem vyrazil a svedl bitvu s Janem Žižkou, který přede mnou v tahu neposílil a rozhodl se neustoupit za brány Plzně, načež bitvu prohrál a bylo hotovo. Druhou partii jsme ani omylem nedohráli, přestože jsme hráli až do tří hodin odpoledne, ale Rudovy jednotky už v Praze dobyly Hradčany i Vítkov a beze vší pochyby by celou kampaň vyhráli husité.

Žižka přichází s řadou úplně nových prvků. Velmi se mi líbila kruciáta, kterou může hráč za katolíky spustit ve třetím kole. Získal jsem najednou velké množství šlechticů, ale nastal problém s jejich živením. Navíc bylo nutné s nimi opustit výchozí outposty, což s sebou přinášelo právě zmíněné zásobovací trable. Dalším prvkem jsou tu tzv. "stáda", což je přenesený význam pro doprovod, který se táhne za husitským vojskem a zdržuje ho. Novinkou je i rozdělení mapy Čech do oblastí, v nichž se určuje majorita z vlastnění určitého počtu pevností měst. Moc se mi líbily karty Art of War s vybranými událostmi i schopnostmi, které mohou notně zvýšit schopnosti lordů. Kromě balíčku příkazových karet a karet Art of War je tu navíc balíček tzv. Cause karet, které jsou dostupné pro oba hráče. Ruda jejich sílu prokázal v jedné bitvě u Hradce Králové, kdy použitím 3 těchto karet zvrátil téměř prohranou bitvu. 

Ostatní hry

Na Conu se sešly desítky lidí (pokud se nepletu bylo hráč přesně 50) a ti samozřejmě hráli také spoustu her. Není v mých silách je vyjmenovat. Volko Ruhnke pořádal výukové hraní (nevím, zda to je přesný termín) ve hrách Inferno, Coast Watchers, Drachen a Hunt for Blackbeard. Mark Simonitch měl na stole mapu dalšího dílu své série. Herní plán Italy '43 vypadal opět nádherně a zase jinak než u Salerna. Zaregistroval jsem i Petra Čáslavu, který předváděl prototyp hry Ostrava. Hrálo se vše možné, menší i velké hry jako třeba Empire of the Sun, The British Way, Fire in the Lake nebo Triumph of Chaos či Here I Stand. Našli se i hráči série OCS (konkrétně hry Tunisia). V přestávkách jsem nějaké fotky spáchal, tak se o ně podělím.

Brotherhood & Unity

Gest of Robin Hood

Hannibal & Hamilcar

Hunt for Blackbeard

Triumph of Chaos

Samostatný odstavec bych chtěl věnovat hrám, které mi ukázal Honza Perla. Jde o hex & counter hry od Stefana Ekströma. Velmi přístupné hry jak svou komplexitou, tak i cenou (je možné je koupit v ziplocích). Navíc vizuálně moc pěkně provedené. Škoda, že jsem měl už obsazený plán týdny dopředu, jinak bych určitě přijal pozvánku na válčení v některé z těchto her. Na Ekströmovky se určitě podívám blíže a zohledním je v prosincovém článku s vánočními tipy pod stromeček.

Iskra

Königsberg

Poland Defiant a Narva

Závěrečné hodnocení

Czech Consim Con jsem si maximálně užil. Zahrál jsem skvělé partie, poznal nové hráče (konečně jsem si potřásl rukou s Davidem z Fox in the Box!) a ke všemu měl možnost setkat se s takovými titány světa wargames, což přesáhlo veškeré mé představy o světelné roky. Petr a celý organizační tým zaslouží velké poděkování. Nenašel jsem žádnou chybičku, která by mi nějakým způsobem znepříjemnila třídenní hraní. 

Chtěl bych také touto cestou poděkovat těm, s kterými jsem strávil čas u deskovek. Honzovi Perlovi, Bargudovi, Tomáši M., Gianfranco Zenovi a samozřejmě svému nejčastějšímu protihráči Rudovi! 

Mistrova signatura