SVĚT PŘED GMT: DÍL 1. - AVALON HILL (1952-1963)

Když jsem před necelými 4 roky začal s blogem, měl jsem docela dobrý přehled o tom, jaké historické (válečné) deskové hry jsou zrovna na trhu. I když jsem s rodinou hrával cca od roku 2003 především eurohry, nemohlo mi uniknout, že tam někde "venku" také vychází válečné hry. Tenkrát mě absolutně nenapadlo, že bych je mohl hrát sólo. Takže jsem jejich vývoj po očku stále sledoval a když jsem blog rozjel, nebyl problém začít psát, aniž bych měl pocit, že jsem absolutní nováček. 

Při psaní novinkových článků jsem se občas setkal s oznámeným reprintem velmi staré hry. Při sledování streamů jsem zase konsternovaně zíral, když se probíraly hry ze 70. a 80. let. Přišlo mi, že skoro všichni ti grognardi se strašně vyznají, že zažili zřejmě slavnou dobu, kdy vznikaly úžasné hry, které dnes už spousta lidí vůbec nezná. A v tom všem mi neustále vyskakovala jména 3 firem, které k tomuto období neodmyslitelně patří. Jednu z nich jsem znal, protože stále působí na trhu. A odvážím si tipnout, že Avalon Hill budou znát i lidé, kteří se o deskovky tolik nezajímají, ale třeba v 90. letech hrávali počítačové strategie. Další dvě společnosti byly pro mě úplné novum. A tak jsem se začal zajímat a sbírat informace o hrách, které vyšly s jejich logy. Zajímalo mě, kteří autoři pro ně pracovali a kdo stál ve vedení těchto firem. A samozřejmě také příběhy, které stály při zrodu, ale i konci jejich podnikatelské anabáze. No a od toho už byl jen kousek k myšlence začít psát sérii článků o historii této slavné trojice. Prvotní nápad se týkal pouze Avalon Hill, ale ta spojitost se zbytkem trojice je natolik úzká, že jsem do nápadu zahrnul i SPI a Victory Games. Jinými slovy, napadlo mě přiblížit historii žánru v době, kdy mu nekralovali Američané z GMT Games. Ano, vím, že v té době existovali i další legendární vydavatelé, jako třeba GDW (Game Designers' Workshop), Jedko Games a řada dalších. Ale jednoduše nemám kapacitu zahrnout do seriálu všechny.

Seriál bude rozdělen tak, že se nejprve zaměřím na Avalon Hill, poté bude následovat SPI a nakonec Victory Games. Ale protože historie všech tří společností je v řadě okamžiků historie notně propojená, nevyhnu se v článku o jedné firmě referencím na zbytek trojice. Ještě než se ponoříme do velmi dávné historie, musím se k něčemu přiznat. Ačkoliv seriál není ještě zdaleka hotový, už teď mohu prohlásit, že to byla (je a bude) radost na něm pracovat. Přestože pamatuji hodně a zažil jsem část té doby (70. a 80. léta), tak přeci jen jsme žili v zemi, která spadala do východního bloku. O to víc jsem byl překvapen, jak moc jsme byli v tomto hobby úplně mimo. Mít tyto hry k dispozici po celá 80. léta, asi bych měl jiné dětství. To samozřejmě přeháním, ale rozhodně bych býval trávil volný čas významně jinak. Čas vzít zpátky nelze, ale je je možné si jej zpětně přehrát. O něco podobného se pokusím v tom seriálu. A doufám, že čtenář v tomto zpětném pohledu najde zábavu i poučení. 

AVALON HILL

POČÁTKY (1952 - 1963)

Pro úplný začátek se musíme vrátit až do roku 1952 do Catonsville na okraji Baltimore ve státě Maryland. Zde na vyvýšenině stojí dům, jehož majitel se rozhodl vydat svou vlastní hru. Určitě v té době netušil, jak velký dopad bude tato událost mít na žánr historických deskových her. Tím člověkem byl Charles S. Roberts. Přitom, dle jeho vlastních slov, když seděl ve svém bytě a navrhoval svou první hru, neměl ani pomyšlení na založení společnosti nebo dokonce snad na vytvoření nového žánru deskových her. Ale nakonec ho události donutily hru vydat vlastními prostředky. K tomu účelu založil firmu Avalon Game Company a začal prodávat premiérovou hru poštou. Avalon v názvu společnosti odkazuje na čtvrť, v níž Charles S. Roberts bydlel, a kde měla společnost sídlo.

Pohled na dům, který stal zároveň prvním sídlem společnosti Avalon Game Company.

Pojďme k samotné hře. Tactics nebyla určitě první válečnou deskovou hrou. Byly tu již na konci 19. století různé válečné "simulace", jako např. Kriegspiel. Pokud bychom do válečných her zařadili šachy, museli bychom jít do mnohem starší historie. Před rokem 1952 vycházely i jiné válečné deskovky, které ale byly spíše abstraktní jako třeba známé Stratego. Tactics je považována za první komerčně prodávanou moderní wargame. Vyšla v roce 1954 a na obale hry se můžeme dočíst reklamní slogany jako "Nová realistická válečná hra s pozemní armádou!" nebo "Navržena a zdokonalena důstojníkem pěchoty" či "Vynikající dárek pro hráče šachu". Mapa bojiště ještě neměla hexy, nýbrž čtverce, ale už zde byly použity žetonky, byť informace na nich byly pouze textové.

Mapa možná připomíná spíš půdorys nějaké aglomerace, ale přesto je to poprvé, kdy hráči našli v krabici s hrou nějakou mapu.

Autor ve hře poprvé představil herní prvky, které se později staly standardem. Je tu Combat Result Table (CRT), přesuny po mapě mají různé náklady v závislosti na typu terénu. Dalším prvenstvím je tzv. systém IGOUGO, kdy jeden hráč přesune všechny své jednotky, provede útoky a teprve pak hraje druhý hráč, který provádí stejné kroky. Ačkoliv to možná někomu nepřijde jako velká revoluce, tak v té době bylo zvykem, že protihráč měl vždy možnost reagovat okamžitě na tah prvního hráče. Teď najednou musel čekat, až první hráč provede hned sérii kroků. Obecně se má také za to, že zde byly poprvé použity kartonové žetonky zobrazující různé typy jednotek.

Na to, že se Tactics prodával poštou, zaznamenal docela slušný komerční úspěch. Cca 2000 prodaných kopií dalo Robertsovi dostatek financí a hlavně morálních sil do další práce. Začal pracovat na 3 dalších hrách, které vydal v roce 1958. 

Původní logo firmy

1958

Těsně předtím ale změnil název firmy kvůli sporům s jinou společností. Zohlednil, že sídlo firmy je umístěno na menším kopci a výsledkem byl název AVALON HILL. 

Tactics II je spíš vylepšená verze původní hry než druhý díl. Vylepšená byla CRT tabulka, žeton HQ dostal kulatou podobu a v menší míře došlo i ke změnám v grafice mapy. Žetonky se konečně začaly malinko podobat těm, které známe z dnešní doby. Stále to však byla "bitva" mezi červenou a modrou armádou na čtvercové mapě. K reprintu této verze došlo ještě v letech 1961 a 1973. V roce 1983 pak Avalon Hill vydal speciální edici k 25. výročí druhého dílu, ačkoliv mapa této edice byla trochu jiná než u původní hry.

Gettysburg vyšel jako vůbec první hra firmy pod novým názvem Avalon Hill. Bylo to poprvé, kdy se objevila desková hra, která znázorňovala historickou bitvu. Roberts si vybral tuto slavnou bitvu americké občanské války, protože se blížilo její 100. výročí. I v tomto případě byla mapa tvořena čtverci a hra měla herně blízko k Tactics II. CRT tabulka tentokrát přála více útočníkovi. Ten mohl zvýšit poměr sil tím, že zaútočil z boku nebo zezadu. Obránce pro změnu mohl vylepšit své šance v CRT tabulce, když své jednotky opevnil zákopy. Objevil se zde také poprvé chart se specifikací, které jednotky a kdy mají přijít do hry (tzv. Order of Battle Chart). Žetonky nebyly čtvercové, nýbrž obdélníkové, a ve hře je bylo možné otáčet kolem své osy. 

Bitva u Gettysburgu v plném proudu. Modré žetony jsou jednotky Unie, bílé (nebo spíš světle šedé) zase reprezentují Konfederaci.

Hra měla obrovský úspěch a stala se na dlouhou dobu bestsellerem firmy. A to navzdory tomu, že vlastně neproběhlo vůbec žádné testování, jak přiznal sám autor. Jedním z důvodů, proč u hráčů Gettysburg uspěl, bylo to, že mohli ovládat slavná jména generálů, kteří zde měli vlastní žetony.

Reklamní billboard na Gettysburg.

Roberts se rozhodl v roce 1961 hru překopat a na mapě se objevily hexy. Přišel opět velký úspěch, ale Roberts nebyl s výsledkem spokojený, takže v roce 1964 přišel návrat ke čtvercům. V roce 1988 byla vydána speciální edice ke 125. výročí bitvy a tato edice pak získala ocenění Best Pre-20th Century Boardgame za rok 1988 v rámci Origin Awards 1989.

Další hra Dispatcher se pojí s Robertsovou láskou k železnici. Je autorem řady knih o historii železnice (dokonce kvůli tomu založil i malé vydavatelství) a jeho strýc byl jednu dobu prezidentem společnosti Baltimore & Ohio. A tak není divu, že si chtěl vyzkoušet přenesení svých vědomostí do železniční simulace na desce. Cílem této hry pro dva hráče je zhostit se rolí železničních dispečerů a převést všechny své vlaky z jednoho "úseku" (division) do druhého s co nejmenším počtem záporných bodů. Úseky (dvě poloviny herní desky) byly pojmenovány jednoduše jako Západní a Východní. Ve hře jsou tři typy vlaků. Vlaky první třídy pro přepravu osob a pošty včetně expresních vlaků, druhou třídu reprezentují nákladní vlaky. Vlaky těchto tříd jsou řízeny jízdním řádem. Do třetí třídy spadají vlečné nákladní vlaky, které už řídí vlakový dispečer.

Ukázka z pravidel hry zobrazující různé situace, k nimž může během hry dojít.

Herní plán vypadá skoro jako nějaký spojnicový graf. V dnešní době by asi neuspěl. Fanoušci železniční přepravy ale z něho byli nadšení. Jakmile se vlaky rozjely, začalo docházet k různým konfliktním situacím, které musel vlakový dispečer řešit. Obtížnost zvedaly i karty s událostmi, které většinou měly neblahý vliv (např. zasekávající se brzdy).

Východní" část herního plánu. Figurky vlaků nejsou součástí hry, ve hře se používají pouze žetony vlaků.

Na BGG má Dispatcher relativně nižší hodnocení 6.1. V komentářích někteří kritizují přílišnou suchost a absenci zábavy. Ale jsou tam i velmi pozitivní hodnocení, především od fanoušků železnice.

1959

V roce 1959 firma přesídlila přímo do kanceláří v Baltimore a první rok v nových prostorech oslavila 2 novými tituly. Prvním z nich bylo dílo autorů zvenčí. Tom Nissel a Ray Theime navrhli deskovou hru ze soudních síní s názvem Verdict. Jeden hráč v ní představuje státního zástupce, druhý pro změnu obhájce. Ve hře je celkem 15 kriminálních případů, které mohou hráči u soudu odehrát. Co však je na Verdictu nejzajímavější, jsou vítězné podmínky. Není až tak důležité, zda u soudu prokážete vinu či nevinu obžalovaného. Klíčové je postupovat až do konce dle pravidel soudního procesu. V roce 1959 se hra prodávala za 3,95 dolarů (dnešních cca 38 USD) a určitý úspěch zaznamenala, protože se dočkala druhého dílu v roce 1961.

Charles S. Roberts připravil druhou hru, která dostala jednoduchý a výstižný název U-Boat. V základní verzi šlo o střet jedné ponorky a jednoho torpédoborce, což je událost, která se dost možná už nikdy nezopakovala. Přestože obě lodě měly dost odlišné vybavení a způsob boje, šlo o docela vyváženou válečnou hru. Torpédoborec se mohl pohybovat až o 4 pole, zatímco ponorka pouze o jedno. To však vyvažovala pohyblivost ponorky. Torpédoborec nebyl tak obratný a provést s ním rychlý manévr bylo skoro nemožné. Ve hře byl zakomponovaný skrytý pohyb lodí, takže cílová pole pro pohyb hráči zapisovali na papír. Změna směru pak byla symbolizována pootočením maket o 45 stupňů.

Obsah hry U-Boat

V pokročilé variantě už bojovaly na obou stranách 3 lodě. Vše se odehrávalo na desce, kterou tvořilo 19x14 čtverců. Původní verze měla dokonce kovové miniatury ponorek a lodí. Celkově se hra prodávala velmi dobře, takže ji Avalon tiskl až do roku 1972.

1960

Rok 1960 byl ve znamená velkých změn. Došlo k dalšímu stěhování (v rámci Baltimore) a do firmy byl najat bývalý Robertsův spolužák ze střední školy - Thomas N. Shaw. Ten se stal výraznou posilou a působil ve firmě dlouhá desetiletí. V roce 1976 byl uveden do pomyslné síně slávy v rámci Charles S. Roberts Awards. Protože však Shaw přišel až v srpnu, projevil se jeho zápal až v příštím roce.

Vyšel tak jediný titul, který má na svědomí (kdo jiný) sám Roberts. Management je hra pro 2-4 hráče, lákající na možnost zahrát si prezidenta velké korporace s možností kupovat nebo prodávat akcie, stavět továrny, vyrábět produkty, brát půjčky a vydávat vlastní akcie. Ačkoliv byl autor na tuto hru pyšný a dokonce i některé školy a univerzity ji používaly při výuce, komerčně se Managementu nedařilo. Součástí hry jsou i tzv. situační karty. Ty nabízí různé zajímavé situace a investiční příležitosti. Stejné situace se liší dle počtu hráčů. Příkladem je třeba dostupnost surovin, potenciál na trhu pro dokončené výrobky apod. Hru je možné si i dnes zahrát přes Vassal.

Herní plán

1961

I v roce 1961 se sídlo firmy opět stěhovalo, tentokrát na 6720 White Road v průmyslovém parku v Baltimore. I tento rok byl přelomový. Působení Shawa začalo přinášet výsledky. Pod hlavičkou Avalon Hill vyšlo hned 7 her. Navíc se začaly poprvé používat hexové mapy! Důkazem je hra Chancellorsville, za níž stál samozřejmě Roberts. Hexová mapa byla spíše praktická než estetická. Terény na hexech zaplnily vždy celé pole a navíc se lišily pouze barvou. Výsledek tak moc reálnou mapu nepřipomínal. Mimochodem všimli jste si, že v podstatě na všech krabicích her v tomto období je zdůrazňována role, která na hráče čeká?

Nepříliš atraktivní mapa, ale jsou tam hexy!

Další titul klame svým názvem. D-Day by správně měla být hra o vylodění spojenců v Normandii, ale ve skutečnosti je hlavním tématem osvobození Francie. Samotné vylodění totiž trvá pouhé jedno kolo. Navíc hráč za Spojence nemusí nutně přistávat v Normandii na historických místech, ale může si vybírat i z řady jiných lokací. Hráč za Němce navíc netuší, kde se bude protihráč vyloďovat, a přesto musí postavit obranu jako první. Přestože je maximální počet kol stanoven na 50, v drtivé většině hra končí mnohem dříve. Původní hra, jejímž autorem je Charles S. Roberts byla reprintována v roce 1965 a 1977. Zajímavé je, že obal hry zůstal vždy stejný. Přestože je Chancellorsville uváděna jako první vydaná hra od Avalon Hill v roce 1961, je D-Day přiznáváno prvenství v hexové mapě, tak si vyberte...

Detail mapy, na níž je vidět, kde všude je možné provést vylodění.

Z předchozího přehledu je zřejmé, že Roberts se pokoušel vymýšlet deskové hry s různými tématy a pomocí často úplně nových herních mechanismů. Ve hře Nieuchess chtěl spojit šachy a válečné deskové hry a přilákat k deskovkám další zájemce. Žetony jednotky byly nahrazeny figurkami pěšců, které měly všechny stejnou bojovou sílu. Z Robertsových válečných her byly uplatněny herní prvky jako jsou účinky terénů nebo CRT tabulka pro kostkou řízené souboje. Přestože hra asi nebyla vyloženě špatná, velký zájem mezi nováčky nevyvolala.

Klasický souboj červených a modrých pěšců.

Verdict II byla první hra, na které se podílel Shaw. Jeho úkolem bylo lehce upravit a vylepšit první díl. Bohužel ani revidovaná a vylepšená verze neměla prodejní výsledky. Rok 1961 byl také rokem, kdy se v Avalon Hill rozhodli vstoupit do kategorie sportovních her. Rodney Mudge a Scott Wright oživili svou původní závodní hru z roku 1956, která měla název Grand Prix: A Sports Car Racing Game a již pod křídly AH přinesli na trh Le Mans. Závodní hra nabídla dvě tratě (kromě Le Mans to bylo okruh v Monaku) pro 12 vozů. 

Možná bychom mohli tento titul označit jako prapradědečka známé hry Formula Dé, protože i zde hráči volí převodový stupeň a poté se přesouvají po dráze o určený počet polí. V zatáčce pak musí hlídat, aby nevylétli z trati. V tento moment se přidává i náhoda v podobě hodu na bezpečné projetí zatáčky. Hra počítala i se změnou počasí (mokro na trati), možností blokovat soupeře, slipstreamingem a nabídla týmovou nebo sólo variantu. Všechno to zní minimálně na svou dobu skvěle, ale i v tomto případě byly prodeje překvapivě mizivé.

Část trati s původními modely vozů.

Civil War byl poměrně zvláštní Robertsův pokus vytvořit na atraktivní téma (alespoň pro Američany) americké občanské války přístupnou válečnou hru. Ale proč se rozhodl pro kombinaci hexové mapy a figurek pěšců, ví asi jen on sám. Přestože mapa vypadá i na dnešní dobu dobře a používají se jinak klasické herní prvky typické pro válečné hry (např. CRT), použití pěšců hru překlápí možná až moc do abstraktní roviny. Přeci jen žetonky s informacemi o formacích, se jmény generálů přidávají na atmosféře mnohem víc. K úspěchu nepomohlo ani zařazení hry do tzv. "social / family game" řady, jak můžeme vidět na obrázku krabice.

Hexy a figurky, za mě nedobrá kombinace.

Thomas Shaw konečně představil svou první hru od svého nástupu do Avalon Hill. Air Empire byla další z řady "social/family" her s přívlastkem pro dospělé, která neměla valný úspěch. Hráči se v roli majitelů leteckých společností snažili o co největší zisky z provozu leteckých linek a o vytěsnění ostatních hráčů - konkurentů. K tomu, aby mohli hráči linky provozovat, museli kupovat nebo prodávat letadla. Důraz byl více kladen na ekonomickou část než na tu operační s létáním. Fanoušci tabulek si přišli na své. Velkým problémem bylo, že velmi často vyhrál hráč, který se brzy dostal do čela. Jakmile některý z hráčů získal momentum, trošku se trhnul, bylo skoro nemožné jej přeskočit. Přesto nešlo o špatnou hru, bohužel pro AH nepřinesla očekávané příjmy.

Provoz leteckých linek byl umožněn pouze na území USA.

V roce 1961 se začala kumulovat finanční ztráta, která šla ruku v ruce s americkou recesí. Firma měla před sebou velmi těžké období.

1962

Rok 1962 se stal rokem, kdy AH nasměroval své síly do nejpopulárnějších amerických sportů. Obě sportovní hry, které v tomto roce vyšly, měl na svědomí Shaw. Vydal je dokonce už v roce 1959, avšak tehdy ještě vlastními prostředky, navíc bez krabic. 

Americký fotbal jsou velké šachy, kde rozhodují i maličkosti. Nejde jen o fyzické schopnosti hráčů, ale také o zvolení správné taktiky. Velký problém zpracování tohoto sportu v deskových hrách spočívá v tom, jakým způsobem volí oba týmy akce. Kdo se trochu v tomto sportu vyzná, tak ví, že nastudovat celý playbook týmu je neskutečně časově náročná činnost. Playbooky jsou obří bichle plné útočných i obranných callů. Tým, který není na míči, se snaží odhadnout, jakou zvolí akci protivník. Zda půjde o běh nebo přihrávku, případně, zda se nepokusí o nějaký fake. A právě toto je častý kámen úrazu. Jak toto implementovat do deskové hry? Jak na to šel Shaw ve Football Strategy? 

Tabulka pro kickoffy, field goaly a extra point kopy. Vpravo informace, jak nakládat s časem ve hře.

Obránce má k dispozici 10 možných akcí, které jsou různě zaměřené proti běhu (více linemenů), proti dlouhým přihrávkám (více safeties) nebo různě vybalancované tak, aby byla obrana připravená na obojí. Útočník má k dispozici 3 sady akcí po 20, přičemž každá sada je zaměřená více na běh, na passy nebo na vyváženější cally. Jakmile oba hráči vyjeví své cally, určí průsečík v tabulce výsledek. 

Cally obránce

Varianta vzdušné hry (míněno více přihrávek než běhů) s 20 cally pro útočníka.

Teprve pak přichází do hry náhoda. Hod kostky prozradí především vzdálenost, o jakou se posune míč a to dopředu nebo i dozadu, pokud došlo například k sacku quarterbacka ještě před line of scrimmage. Kostka také určuje vzdálenosti field goalů a kickoffů. Tímto způsobem Shaw zásadně snížil podíl náhody, který je jinak ve sportovních hrách vysoký. 

O tom, že se hra dočkala pozitivního přijetí, svědčí další reprinty v roce 1965, 1972 a 1980. V Avalon Hill dokonce provozovali interní ligu o 28 týmech, která měla stejné rozlosování jako skutečná NFL a roční poplatek za členství v ní činil 31 dolarů.

Baseball Strategy používal dost podobný systém. Tedy zjednodušeně tým v poli volil především typ nadhozu, zatímco mužstvo na pálce zase mělo na výběr, zda se pokusit o daleký odpal nebo třeba jen klasický hit and run s cílem ukrást metu atd. I zde pak matice vyplivla výsledek, který následně zpřesnil hod kostkou. Přestože šlo o trochu slabšího bratříčka předchozí verze amerického fotbalu, dočkal se baseball 3 reprintů (1973, 1977 a 1980), u nichž došlo vždy k přidání trochu realističnosti navíc. 

Ryze funkční desková podoba baseballového hřiště

Možná jste si všimli na předchozích sportovních titulech, že AH v tomto roce opustil dlouholetý grafický styl na krabicích. Nového typu ilustrace se dočkala i ryze válečná hra Waterloo. Jejími autory jsou Tom Shaw a Lindsley Schutz. 160 žetonků na hexové mapě mělo přinést možnost pro dva hráče zkusit si svést jednu z nejslavnějších bitev historie. Mapa měla ještě z dnešního pohledu nestandardní rozměr 22x28". Pokud by se mělo něco hře vytknout, tak to bude nízká míra realističnosti. Nicméně zábavné to bylo, hrálo se to svižně, a proto bylo překvapením, že prodejní čísla byla hodně nízká. AH přesto hru držel v nabídce dlouho a v roce 1978 vydal revidovanou verzi, která řešila nevyváženost hry.

Docela pěkná pevná mapa

Stejná dvojice autorů stála za další válečnou hrou Bismarck. Tentokrát se k nim ale přidal i Roberts. Ve hře proti sobě stojí dva hráči, kteří se snaží získat co nejvíce bodů. Ve skutečnosti to je lov na německou bitevní loď, protože hráč za německou stranu ovládá pouze Bismarck. Nevím, jestli jde o vžitý název, ale u této hry se dá použít herní styl search and move. Britské lodě se jednoduše snaží odhalit pozici Bismarcku a buď ho potopit nebo mu způsobit co největší ztráty, zatím co ten má za úkol potopit lodě ze spojeneckých konvojů. 

Bismarck následovaný Hoodem poblíž Islandu...

Hra končí, když se Bismarck dostane do jednoho ze tří přístavů nebo pokud je potopen či pokud dojde jednoduše čas. Ale ukončení hry je možné i v případě, že Britové již nemohou dostihnout na body svého protivníka. V roce 1978 vyšla pod hlavičkou AH druhá edice hry, za níž stojí Jack Greene. Změny, k nimž došlo, dělají z druhé edice v podstatě jinou hru. K Bismarckovi přibyla řada dalších slavných lodí (Prinz Eugen, Tirpitz, Scharnhorst atd.), k dispozici jsou také letadla. Prvek skrytého pohyby hodně připomíná ten v klasické hře Battleship. Čtvercovou mapu nahradily hexy a pravidla trochu nabobtnala.

Poslední hrou v roce 1962 je naprostá rarita. Hra JZ totiž vyšla jen v omezeném množství a dokonce to ani nebyla hra, na které by se podílel kdokoliv z AH. Ten pouze hru vydal jako promo předmět pro televizní kanál WJZ-TV 13 v Baltimore. Nikdy poté už k podobné herezi nedošlo. Jen si vezměte tu herní náplň! Dva až 6 hráčů soutěží o nejvyšší skóre v podobě reklamních účtů a honorářů za poradenství. Jednoduše pracujete v televizi a prodáváte reklamní čas. Kdo z nás by nechtěl být televizním reklamním pracovníkem?! 

Čistokrevný roll and move. Nic pro wargamery.

Docela by mě zajímalo, zda někdo tento kousek vlastní. Na ebay nebo na NobleKnight jsem nic nenašel a věřím, že by se kus prodával za velmi vysokou cenu. Poslední prodej prý proběhl v prosinci 2002 právě na eBay a cena skončila na 2200 dolarech. Inu nechtěl bych být v kůži kompletisty AH her!

1963

Poslední rok dnešního dílu je ve znamení dalšího velkého překvapení. Zní to opravdu neuvěřitelně, ale v Avalon se rozhodli připravit řadu deskových her pro předškoláky! Názvy titulů hovoří za vše - Imagination, What Time Is It?, Doll House a Truck, Trains, Boats and Planes. Hry mají kromě cílové skupiny společného i autora, kterým je Thomas Shaw. Toto experimentování nedopadlo dobře ani z finančního pohledu a tak všechny hry skončily v zapomnění. Naštěstí nebyl tento rok jen ve znamení her pro malé děti. 

Stalingrad je rozhodně jednou z nejdůležitějších her pro Avalon Hill. Patří dokonce mezi ty nejlépe zanalyzované válečné deskové hry vůbec. Přitom pravidla hry nejsou vůbec složitá a to nejen na poměry žánru válečných her. Přesto si hra zachovává zajímavost a atraktivitu pro hráče na široké škále úrovní. Oslovila jak nováčky, tak i zkušené borce. I když to z coveru není zřejmé, tak krabice měla téměř dvojnásobnou velikost. Podobně jako v případě Bismarcku, i tentokrát stojí za hrou trio Roberts, Shaw a Schutz. Název hry je silně zavádějící, protože boje se odehrávají na celé ruské frontě, jak je ostatně zvěstováno v podtitulu hry na krabici. 

Trochu do světle růžova laděné žetony Rudé armády v obklíčení německé armády poblíž Ladožského jezera.

Když se podíváte na hodnocení na BGG, uvidíte dokonce i několik desítek, které sice skoro určitě jsou z nostalgie, ale znamená to, že hra měla a má dodnes věrnou základnu fanoušků. Skoro všichni pak oceňují velkou znovuhratelnost. V roce 1974 Don Greenwood provedl v reprintu menší změny.

Word Power je dílo Thomase Shawa, v němž se hráči snaží "vydat" 10 knih anebo získat 100 tisíc dolarů. Každý z nich začíná s 20 tisíci a 4 kartami, na nichž je vždy očíslovaný seznam slov. Tyto karty se v hráčově ruce postupně mění a ten se je snaží správně zahrát. Postavičky hráčů se pohybují po herním plánu, který připomíná Monopoly. Pole, na kterém postava aktuálně stojí, umožňuje zahrát např. antonymum nebo synonymum (těch možností je samozřejmě víc). Svou roli také hrají čísla u slov. Protože tento popis moc dobrou představu nedává, zkusím příklad. 

Hráč stojí na poli Zahrajte antonymum neboli slovo opačného významu. Jedna z jeho karet v ruce se jmenuje Letargie a obsahuje pod sebou slova 1. potence, 2. proměnlivost, 3. blaženost a 4. čilost. Je zřejmé, že čilost je opak letargie. Ale čtyřka u tohoto slova zároveň říká, že jej hráč může zahrát na 4. pozici na desce, pokud je ta pozice prázdná.

Všimněte si pozic pro 4 karty sloužící k vydání knihy

Když hráč v jednom tahu zahraje všechny 4 karty z ruky, vydává knihu. Další možností, jak knihu vydat, je projít políčkem "Go". Hra nabízí i možnost napadnout zahranou kartu z důvodu nesouhlasu. Zvláštní je, že podmínkou je vsadit 1000 dolarů a pak ukázat, která je správná odpověď. A pozor, sázky mohou jít výš, pokud zase druhá strana má pocit, že to zahrála dobře. Když jsem si začal o této hře zjišťovat informace, měl jsem za to, že půjde o nějakou variantu scrabble, ale mýlil jsem se. Na to, že jde o víc jak 60 let starou hru, si myslím, že to není vůbec špatné.

ZÁVĚR A OSOBNÍ POHLED

Avalon Hill má za sebou 11 let. Jeho pozice na trhu je pevná, i když firma čelí především finančním problémům, které začínají mít potenciál přerůst v katastrofu. Za tu dobu přinesl světu řadu herních prvků, které spatřily poprvé světlo světa, a zajímavých témat, které možná nikdo nečekal, že uvidí zpracované v podobě deskové hry. Charles S. Roberts si získal definitivně místo ve světě deskových her jako průkopník žánru historický válečných her, ale i jako neúnavný pionýr ostatních žánrů. I s vědomím, že některé jeho pokusy přiblížit deskové hry novým zájemcům nedopadly dobře. 

Z té plejády her mě nejvíce zaujala hra Dispatcher. Myslím, že by mě bavilo hrát ji sólo a vůbec by mi nevadila kritizovaná "suchopárnost". Jako velký fanoušek amerického fotbalu (strávím ročně desítky hodin sledováním univerzitního fotbalu, především mé nejoblíbenější univerzity Iowa State) bych bral Footbal Strategy. Už dlouho se totiž rozmýšlím, jakou sportovní solitérní hru si pořídit. Mám nastudované především basebally, ale americký fotbal by byl určitě také zábava. No a zcela určitě bych si chtěl někdy zahrát tu úplně první "moderní" wargame Tactics. 

Příští díl bude věnovaný období 1964 až 1970. Přibude více her a méně toho "flavour" textu, kterým jsem se snažil v úvodním díle nešetřit. Přesto věřím, že se znovu najdou zajímavosti, které doplní "suchý" seznam her s obrázky, protože v tom relativně krátkém období 6-7 let vyšlo pár legendární titulů jako třeba PanzerBlitz! 

Na závěr článku reklamní stránka AH z roku 1963

Na samotný závěr se sluší uvést zdroje. Největším asi byl skvělý seriál na youtube kanále Legendary Tactics, který mi byl i vodítkem pro rozdělení jednotlivých dílů. Pro obrázky komponent jsem chodil na BGG a doufám, že se autoři nebudou zlobit za použití jejich fotek. O postavě Charles S. Robertse je mnohé řečeno na webu CSR Awards. Wikipedie pak oplývá také slušnými podklady jak pro některé hry, tak i k historii Avalon Hill.

Druhý díl - Avalon Hill 1964 - 1970.