Když jsem v Malém ohlédnutí na začátku ledna avizoval příchod velké hereze na blog, myslel jsem to vážně. Ještě před pár měsíci mě nenapadlo, že bych měl hrát jakýkoliv díl ze série 18XX sólo. Jenže pak jsem úplnou náhodou sólo variantu (dokonce oficiální) objevil, a když jsem si přečetl názory na její kvalitu, neváhal jsem, hru zakoupil a zpříjemnil si s ní vánoční svátky a skoro celý leden. Postupně ve mně také klíčil nápad hru protlačit na blog. Já vím, že je to blog o válečných hrách, ale jisté polehčující okolnosti na mou obhajobu by se najít daly. Především jde o hru od GMT Games. K tomu přidejme historický kontext, který je ve hře zřetelně cítit (navíc je skvěle popsán v pravidlech). No a ke konfliktům ve hře také dochází, byť se jedná o střety podnikatelských aktivit a zájmů investorů.
V článku nejprve hodlám rozebrat hru bez sólo varianty. Od počátku jsem chtěl si vyzkoušet nejprve hru pro 3 hráče s tím, že budu hrát za každého z nich. Následně se pokusím rozepsat rozdíly v pravidlech pro jednoho hráče. Chybět nebudou ani dojmy z obou verzí. Předtím se ale ještě podíváme na kratičkou historii 18XX her a můj vztah k nim.
18XX ANEB CO VŠE ZPŮSOBIL FRANCIS TRESHAM
Tento žánr patří mezi ty nejstarší. První hra 1929 vyšla již v roce 1974. Její autor Francis Tresham vytvořil hru, v níž hráči v rolích investorů kupují a prodávají akcie železničních společností, které staví tratě, nádraží, kupují vlaky a hlavně provozují železniční dopravu. Příjem z provozu se následně buď vyplácí akcionářům nebo si ho společnost ponechává, aby za peníze mohla kupovat vlaky. Hra do jisté míry simuluje i akciový trh. Ceny akcí tak reagují na prodej akcií i na výplaty dividend. Tento hodně zjednodušený herní základ si získal své fanoušky a přetrval do dnešní doby, kdy stále vycházejí nové tituly. Název 18XX odkazuje na 19. století, které bylo, jak všichni víme, "stoletím páry", dobou, kdy o překot vznikaly (a krátce poté zanikaly) železniční společnosti, které se snažily urvat svůj díl v novém businessu. Hry ze série se vyznačují absencí náhody. Nehází se zde kostkou, všechny informace jsou otevřené. Patří ale také k těm komplexnějším nejen pro množství pravidel, ale také pro dobu, která je vyžadována do proniknutí všech koutů strategií a taktik.
Pravděpodobně nejslavnější hrou z této kategorie je 1830: Railways & Robber Barons z roku 1986. Tato hra dokonce vyšla i na PC v naprosto úžasném provedení (velká krabice, barevný tištěný manuál a skvělý průvodce), které shazuje pouze šílená protipirátská ochrana, kdy musíte zadávat slova z manuálu. V českých luzích a hájích se o propagaci postarala firma Fox in the Box, když u nás vydala hned 2 hry - 18CZ: Počátek železnice v českých zemích a mini 18XX názvem 18Lilliput.
Obrázek z PC verze hry 1830 v tehdejším rozlišení 320x200 |
MŮJ VZTAH K 18XX
Přestože nejsem žádný velký fanda železnic v reálném životě, svět vláčků v deskových nebo počítačových hrách mě přitahoval vždy. V dávných dobách 90. let minulého století si mě získal Railroad Tycoon Deluxe. Dokonce mě bavil tak, že jsem si vytisknul manuál ke hře a celý ho prostudoval, což rozhodně v té době nebylo obvyklé. Manuál měl více než 100 stran a i tím si mě hra získala. Postupně vyšly i další díly této série, ale ty už mě tolik neoslovily.
Deskovky s tématikou vlaků přišly na náš rodinný stůl později a nebylo jich kupodivu mnoho. Začalo to dvojicí Union Pacific a Steam. Obě hry mám rád, byť jsou dost odlišné. Stále jsem ale pokukoval po něčem ještě složitějším. A tak došlo k tomu, že jsem si roce 2010 (po strašlivých peripetiích s vydáním), koupil svou první 18XX hru. Šlo shodou okolností o hru, kterou také navrhl Mike Hutton, stojící za 1862. 1860: Railways on the Isle of Wight jsem vybíral pečlivě a po dlouhé analýze dostupných titulů. Chtěl jsem totiž, aby se hrála dobře ve dvou hráčích, což rozhodně není pravidlem pro velkou většinu 18XX her. Jenže hru jsem nikdy na stůl nedostal, skončil jsem pouze u přečtení pravidel. Po pár letech se mi nabídla možnost koupit přes bazar Poseidon, který je situován do starověkého Řecka a má jednodušší pravidla. Bohužel hraní Poseidona bavilo pouze mě, nikoliv zbytek rodiny, takže po 2 partiích šel zpět do poličky. Usoudil jsem, že tenhle typ her doma neprosadím. A tak jsem si alespoň splnil jedno své přání mít doma bigbox PC verze hry 1830.
Svět 18XX ve sbírce |
Má náklonnost k 18XX hrám má ještě jeden reálný důvod. Ve své profesní kariéře jsem se skoro 15 let pohyboval v prostředí, které mělo velmi blízko k burzovním obchodům. A přestože už docela dlouho dělám úplně jinou práci, stále vlastním nějaké nakoupené akcie a dodnes se živě o akciové trhy zajímám.
Část z obsahu krabice PC hry 1830 (nahoře pomocný arch, dole manuál) |
1862 V KOSTCE
Základ pravidel byl sice nastíněn v popisu žánru, ale opakování rozhodně neuškodí. Hra je určena pro 2 až 6 hráčů, ale díky volitelnému pravidlu je možné, aby jich ke stolu zasedlo 8. Každý z hráčů obdrží na začátku sumu peněz a je na nich, abych je vhodně investovali takovým způsobem, který jim zaručí, že na konci hry budou mít největší jmění určené hotovostí a akciovými podíly v železničních společnostech.
Železniční akciové společnosti
Železničních společností je ve hře 20, což se docela vymyká standardu 18XX. Vždy jsou ale na začátku 4 společnosti náhodně vyjmuty ze hry, takže se jich do železniční horečky může zapojit až 16. Tyto společnosti mohou vzniknout dvojím způsobem. První typ je výsledkem petice v parlamentu. O tuto možnost hráči draží. Tzv. charterová společnost je v okamžiku vzniku 100% kapitálově zajištěna. Má ovšem omezení v počtu železničních stanic, který je stanoven na 3.
Na opačném pólu je klasická akciová společnost, která vzniká úpisem akcií. To znamená, že se nemusí nutné upsat všechny akcie. Zbylé akcie je možné koupit později z majetku společnosti za tržní cenu. Počet stanic určí hráč, který má certifikát předsedy představenstva / ředitele / prezidenta (překlad slova director dle mého může být různý, technicky jde o hráče, který vlastní největší podíl ve společnosti, který tvoří alespoň 3 akcie). Ten může stanovit minimálně 2 a maximálně 7 stanic.
Typ společnosti už poté nemá na chod společnosti větší dopad, vlaky se provozují úplně stejně, tržní cena akcií se chová dle stejných pravidel. Menší rozdíly pak jsou při fúzích a akvizicích nebo při počátečním stanovení nominální a/nebo tržní hodnoty akcie.
Zástupci všech 20 společností (sudé sloupce představují prezidentské certifikáty) |
Typy vlaků a jejich příjmy
Další výrazná odchylka od "běžných" 18XX her se pojí se třemi typy vlaků, které je možné provozovat. Aby společnost mohla s daným typem lokomotivy jezdit, musí na něj mít povolení (licenci). Jde o nákladní vlaky, lokálky a expresní vlaky. Čím se liší? Nejde vůbec o pořizovací cenu, ta je stejná pro všechny. Rozdíly jsou při provozu na tratích. Příjem nákladního vlaku se skládá ze startovní a cílové stanice, mezi které patří přístavy, velká města a červené oblasti mimo herní mapu. K tomu se přičítá i příjem z hexových polí mezi startovní a cílovou lokací. Expresní vlaky zase inkasují ze všech navštívených velkých měst včetně přímořských oblastí a lokací mimo herní plán. Lokálky, jak napovídá název, získávají peníze pouze z navštívených velkých a malých měst, ale nemohou zajíždět do přístavů a červených oblastí mimo herní plán. Navíc z každého hexu, kterým lokálka projede, dostává společnost 10 liber.
Licence na provoz vlaků, záruční listy a parametry pro normální a dlouhou variantu hry (varianta krátké hry je na rubu levé karty) |
Jak je tomu ve všech 18XX hrách, i v tomto zástupci série jsou k dispozici nejprve technologicky nejstarší stroje, které v pozdějších fázích rezivějí a společnosti je musí vyřadit ze strojního fondu. Tomu se částečně mohou vyhnout tím, že si při nákupu vlaku zaplatí jakousi formu záručního listu. Ten jim ale propadne v okamžiku, kdy s vlakem vyrazí na cesty. Nejde tedy o dlouhodobé řešení.
V levé části kompletní výčet fází vývoje lokomotiv od A do H. V pravé části zástupci všech 3 typů vlaků (odshora dolů nákladní, expresní a lokálky) |
Fúze a akvizice
Než se pustíme do struktury jednoho herního kola, měli bychom si vysvětlit jednu podstatnou část hry. Tu tvoří fúze a akvizice společností. Technicky jde o stejný proces, kdy ze dvou společnost vznikne nová, nástupnická společnost. Která z těch dvou to bude, určí prezident (rozhodl jsem se dále používat tento termín) společnosti, která je na tahu. K oběma procesům je potřeba souhlasu prezidentů obou firem, což asi není problém, protože v drtivé většině případů se fúze a akvizice děje mezi společnostmi, které řídí stejný hráč. Ale nutná podmínka to není. Tržní cena nové společnosti na akciovém trhu je určena součtem poloviny současné ceny společnosti, která má vyšší cenu, plus tržní ceny druhé z obou společností.
Klíčová v této proceduře je výměna akcií 2:1 ve prospěch nové společnosti. U lichých akcí se může hráč rozhodnout využít možnosti akcii buď prodat nebo si ji "znovu" koupit, vždy za poloviční cenu. Proces výměny byl alespoň pro mě milým překvapením, není totiž úplně triviální a záleží při něm i na pořadí hráčů v okamžiku spuštění fúze/akvizice.
A teď dávejte pozor. Nástupnická společnost převezme licence na provoz vlaku. Což ve finále může znamenat, že od té chvíle nová společnost provozuje 2 nebo 3 různé typy vlaků! K tomu získá všechny nevyužité žetony stanic na kartě společnosti a žetony stanic, které již byly použity k postavení stanice na tratích, přechází také na novou společnost. Doufám, že z tohoto stručného popisu chápete, jaký význam obě kapitálové změny mají. Zaniklá společnost se "resetuje" a je možné ji v dalším průběhu znovu vytvořit a uvést do hry.
STRUČNÝ PRŮBĚH HRY
Při přípravě hry se náhodně vybere 16 společností, které se vyskládají do IPO nabídky. Zpočátku je k dispozici prvních 8, postupně se uvolní i zbytek, jakmile budou dostupné novější lokomotivy. Na každou ze společností se náhodně doplní licence na provoz některého ze tří typů vlaků. Tato licence pak přechází na kartu společnosti, jakmile je společnost založena.
Celá hra probíhá střídáním parlamentního kola, akciového kola a operačního kola. S nákupem vlaků se v určitých chvílích zvyšuje počet operačních kol, které jdou za sebou, a to až na konečné číslo 3. Hra obsahuje tři možné triggery pro konec hry. Jedním je rozbití banku, tedy 15 tisíc liber. Druhá situace konce hry nastává v případě, kdy tržní cena některé ze společností dosáhne na maximální cenu na akciovém trhu. Zřejmě nejčastěji dochází k odstartování konce hry tak, že je uskutečněn nákup vlaku z poslední série (ty jsou od A až po H). Virtuálně se vytvoří společnost London & North Eastern Railway, čímž je zahájen proces zestátnění železnic.
Ani v jedné ze tří jmenovaných situací nenastává okamžitý konec. Ten přichází buď na konci stávajícího operačního kola nebo v případě zestátnění se dohraje operační kolo a bez parlamentního kola mohou hráči ještě bojovat v akciovém a třech operačních kolech. Nicméně zde už platí několik restrikcí. V pravidlech jsou varianty pro zkrácení nebo prodloužení hry.
PARLAMENTNÍ KOLO
Parlamentní kolo se skládá ze série aukcí, v nichž hráči draží (přeneseně lobují v parlamentu) o možnost založit charterovou společnost. Vítězný hráč získá prezidentský certifikát (ekvivalent 3 akcií) a má povinnost do stanovené doby koupit minimálně další 2 akcie, aby společnost mohla vstoupit na burzu. Tento hráč také určí nominální cenu jedné akcie, která může hrát roli při některých dalších operacích. Při vstupu na burzu se tržní cena odvíjí od nominální ceny, ale dál si již žije svým "životem".
Prezident získá kartu společnosti, kde se eviduje licence na typ vlaku, jmění společnosti (oddělené od hráčových peněz), žetony železničních stanic a v budoucnu nakoupené vlaky.
Vybrané karty charterových (vlevo) a necharterových společností |
AKCIOVÉ KOLO
Zde se hráči střídají a ve svém tahu mohou buď prodat jednu či více akcií jedné společnosti nebo koupit 1 akcii libovolné společnosti nebo mohou zahájit start nové soukromé (to jest ne-charterové) společnosti z nabídky.
Při prodeji akcií dochází k tomu, že tržní cena spadne. Akciový trh je dvoudimenzionální, takže pád ceny není vertikální směrem dolů, ale směr je buď doleva dolů nebo doprava dolů podle toho, kde se zrovna ukazatel nachází. Důležité je, že počet prodávaných akcií nemá vliv na pokles ceny.
Při koupi akcie záleží odkud je akcie kupována. V případě koupě z banku se platí tržní cena a peníze jdou do banky. Pokud hráč kupuje akcii z majetku společnosti, platí opět tržní cena, ale peníze jdou do majetku společnosti. Třetím případem je koupě akcie charterové společnosti z nabídky IPO. Tehdy se platí nominální cena a peníze skončí v bance.Hráč může také založit novou akciovou společnost, pokud je v IPO nabídce prezidentský certifikát. Pokud tak učiní, vezme si před sebe kartu společnosti. Ty jsou oboustranné a liší se podle toho, zda jde o charterovou společnost nebo nikoliv. Aby mohl hráč zaplati za prezidentský certifikát, musí určit tržní cenu v rozmezí od 54 do 200 liber. Trojnásobek této ceny pak zaplatí (jde vlastně o úpis kmenových akcií společnosti) do majetku firmy. Stanovení tržní ceny patří mezi důležitá rozhodnutí ve hře. Společnost s nízkou cenou na počátku nebude mít velký kapitál pro nákup vlaků a může se dostat do svízelné situace. Na kartu společnosti se umístí zbytek akcií, takže další prodeje akcií se bude realizovat z jejího majetku.
IPO nabídka se zmenšenou mapou. |
OPERAČNÍ KOLO
Zatímco v obou předchozích kolech hrají hráči, v operačním kole hrají hlavní roli společnosti. Pořadí, v jakém jednotlivé společnosti provádí svá rozhodnutí, určuje cena na akciovém trhu. Začíná společnost s nejvyšší cenou. V případě shody je dříve v pořadí ta, jejíž žeton byl na políčku s cenou dříve. Každá společnost operuje v daném kole pouze 1x. Možných akcí je několik a jsou v přesné pořadí:
- fúze s jinou společností
- stavba nové tratě nebo upgrade stávající
- umístění železniční stanice do měst
- provoz vlaků spojený s příjmem
- ponechání příjmu v majetku společnosti nebo jeho rozdělení akcionářům v podobě výplaty dividendy
- nákup nových vlaků
- nákup jedné vlastní akcie z banku za tržní cenu
- akvizice jiné společnosti
Stavba tratě
Traťové dílky mají tři barvy (žlutá, zelená, hnědá), což je typické pro 18XX hry. Na začátku hry jsou k dispozici pouze žluté dílky. Stavba samotná nestojí žádné peníze, což je možná pro některé překvapením. Jakmile je proveden nákup vlaku fáze B, je možné používat i zelené díly a s nákupem vlaku z fáze D se dostane i na ty hnědé.
V rámci tahu může hráč za společnost položit buď 2 žluté dílky (pokud se nejedná o žluté díly označené "N") nebo 1 žlutý díl označený "N" nebo může upgradovat 1 žlutý díl na mapě za zelený, případně zelený na hnědý. Při pokládání nových tratí je potřeba dodržet některá pravidla (nelze vést trať do moře nebo do bariér, nelze položit díl bez stanice, pokud je stanice na hexu zobrazená, musím jít o rozšíření tratě, k níž má společnosti přístup apod.). Upgrade zase vyžaduje, aby byly stávají tratě na dílku zachovány (ale mohou být rozšířené).
Místo stavby nebo upgradu tratě je možné postavit železniční stanici v malém městečku na příslušné trati nebo postavit velkou stanici v Londýně, což je specifikum hry. Teprve stanice v Londýně umožní při provozu tratě čerpat zisk z hlavním města. Podmínkou je, aby společnost byla schopna dovést vlak do Londýna po trati, která zároveň vede k některé z jejích tratí (ono je to trochu složitější, ale to pro výklad není podstatné).
Schéma možných upgradů jednotlivých dílků tratí |
Provoz tratě a příjem
Provoz přísně souvisí s typem vlaku, který společnost vlastní a může jej provozovat. Základní výpočet příjmu byl nastíněn v kapitole věnované typům vlaků. Pokud má společnost více vlaků, je možné je kombinovat, ale vždy musí na sebe navazovat a nemusí to být nutné na konci tratě. Nelze tedy provozovat úplně oddělené tratě. Při výpočtu příjmu se může každý hex započítat maximálně jednou. Navíc není možné spustit vlak z přístavu do jiného přístavu nebo z červené oblasti do jiné červené oblasti. Cesta vlaku musí začít a skončit na traťovém dílku s velkou stanicí, za ní se považují i přístavy nebo červené oblasti.
Nerad bych zde čtenáře zahltil kompletním výčtem pravidel pro provoz vlaku, protože je zde řada restrikcí a podmínek, které ale čtenář nemusí nutně znát. Kdo bude mít zájem, jistě si počká na ukázkovou hru, kde výpočet bude vždy uveden detailně.
Ponechat si příjem nebo vyplatit dividendu?
Může se stát, že společnost nemá v operačním kole žádný příjem. Třeba proto, že nemá žádný vlak nebo proto, že její trať provoz vlaku neumožňuje. V takovém případě je příjem nula a cena akcií se musí posunout směrem dolů, nikoliv však cikcak jako při prodeji akcií, ale rovně dolů. Většinou ale příjem z provozu vlaků je a pak rozhodne prezidentovi společnosti, jak s ním naložit. Může celý příjem ponechat ve jmění společnosti na další nákupy vlaků. I v tomto případě spadne cena akcií o 1 pole dolů.
Výplata dividend určitě potěší všechny akcionáře. Každý z nich dostane do své peněženky desetinu příjmu vynásobený počtem vlastněných akcií. Akcionářem může být i samotná společnost, která tímto zvětší svůj majetek. V závislosti na velikosti dividendy se cena akcií může zvýšit až o 4 pole směrem nahoru. To už je poměrně výrazný pohyb s cenou akcií a rozhodně nejde o nějakou raritní záležitost.
Nákup vlaku
Společnost musí mít v majetku nějakou lokomotivu na konci operačního kola. Ačkoliv to vypadá na papíře jako snadno splnitelná podmínka, je třeba vzít v potaz, že při větším množství aktivních společností se vlaky mohou celkem rychle nakupovat, což může způsobit zreznutí stávající starších typů lokomotiv, které jsou likvidovány bez náhrady a okamžitě. Cena lokomotiv se postupně s každou novou fází zvyšuje, takže první vlaky ve fázi A jsou k mání za 100 liber, poslední ve fázi H stojí 800 liber. Pokud společnost tuto podmínku nesplní (chybí peníze v pokladně firmy), musí se pokusit buď prodat vlastní akcie za tržní cenu nebo podstoupit refinancování, které znamená stáhnutí poloviny akcií z oběhu, čímž dojde de facto k navýšení kapitálu společnosti.
Společnost, která ani pomocí zmíněných dvou postupů nedosáhne na dostatečnou sumu peněz, aby nakoupila lokomotivu, musí čelit bankrotu. K němu dojde i v případě, že cena akcie dosáhne dna na akciovém trhu.
Večerní soaré s 1862. Verze pro 3 hráče, která už zabere nějaký prostor na stole. |
DOJMY Z HRANÍ - 3 HRÁČI
Abych do sebe vstřebal kompletní pravidla, rozhodl jsem se nejprve rozjet plnou verzi hry se všemi pravidly pro 3 hráče s tím, že budu hrát za každého z nich a s různými strategiemi. Samozřejmě jako elév jsem o těchto strategiích měl vágní představy, ale jednoduše řečeno jsem chtěl hrát za každého z té trojice malinko jinak. První hra byla o častém koukání do pravidel a teprve druhá partie relativně odsýpala. I v ní jsem musel konzultovat řadu věcí na BGG. Relativně brzy po začátcích hry jsem se snažil o fúze/akvizice, protože mi to dávalo smysl a skutečně to přinášelo kýžený efekt. Počet aktivních společností se neustále měnil, lokomotivy se poměrně rychle vyprodávaly, což přinášelo enormní tlak na společnosti, aby byly připravené na rychlý nákup nového vozu.
Postupem času jsem začal objevovat i taktické prvky v umisťování železničních stanic, abych jednak pro společnost zajistil provozuschopnou trať, ale zároveň, abych konkurenci znepřístupnil průjezd stanicemi. Vlaky totiž musí skončit na hexu, který je kompletně zaplněný stanicemi jiných společností. To se dá navíc krásně spojit s taktizováním na akciovém trhu. Můžete způsobit pád akcie perspektivní společnosti a následně akcie koupit levněji.
Závěrečná kola vyžadují trochu cviku v matematice, protože začnete počítat, kudy optimálně vést vlaky, aby generovaly co největší příjem. Nebo řešíte, zda se vzdát příjmu a přikoupit lokomotivu, aby se to vyplatilo pro poslední kolo či dvě kola. Podobných filigránských taktik se ve hře nabízí velké množství a myslím že uspokojí každého náročného hráče. Zajímavé je, že jsem cítil zvláštní pocit, kdykoliv jsem zakládal novou společnost. Takové příjemné napětí, zda to někam dotáhne a jestli bude úspěšná. Dokonce jsem se přistihnul, že mám mezi těmi 20 společnostmi své favority. A ještě jednou připomínám, že na tak malé mapce může teoreticky působit až 16 společností, takže prostor pro pnutí je zde obrovský.
Udávaná komplexita hry na BGG (4,65 z 5) je zde oprávněná. Neznamená to ale, že by pravidla nešla dobře vstřebat. Jen trvá delší dobu, než člověk přijde na všechny možnosti v portfoliu strategií a taktik, které hra nabízí. Zvládnout je prostě vyžaduje čas a ponoření do hry. Ale ta odměna za to je naprosto zasloužená. Přesto je třeba mít na paměti, že i v rámci série patří 1862 mezi ty náročnější kousky.Ve hře není absolutně žádná náhoda, takže si hráč za své úspěchy a neúspěchy může především sám. Velké plus pro mě. Bohužel nemůžu porovnávat s dalšími zástupci 18XX žánru. Možná až zahraju s někým 1860, změním názor. Ale zážitek z hraní byl prostě fantastický. Bavilo mě to od úplného počátku až po napínavé finále. Co je pro mě vůbec nejvíce šokující, že mě bavilo i to odsuzované sólo hraní za všechny hráče. Naprosto rozumím těm, kteří kouzlu "osmnáctek" propadli a zkouší stále nové zástupce, kteří pravidelně vychází. Já osobně doufám, že 1862 (a později i 1860) naučím další spoluhráče, i když úplně optimistický nejsem. V počtu 4 nebo 5 to bude ještě vyšší dimenze zážitku. Navíc u 1860 by měla být hra naprosto plnohodnotná i ve dvou nebo ve třech.
Komponenty
Produkční kvalita je na vysoké úrovni. Pevná mapa je samozřejmostí a oceňuji především dílky tratí z velmi pevného kartonu se silnou gramáží. Herní plán je naprosto přehledný a v podstatě ihned jsem se v něm orientoval. Pravidlem u těchto her jsou dobové fotky a ilustrace na kartách společností nebo na kartách lokomotiv, které přidávají historický nádech.
Ke skvělému zážitku přispěl autor Mike Hutton velmi záživným popisem skutečného thrilleru při rozvoji železniční dopravy v East Anglia. Jednoznačně doporučuji! Pravidla jsou napsaná dobře, i když, jak jsem zmínil v textu, některé nejasnosti jsem si musel dohledat na BGG. Co bych mohl malinko vytknout, jsou žetony společností a stanic. Dovedl bych si představit dřevěné válečky nevelkého vzrůstu, které by ještě více pozvedly pohled na zaplněnou mapu. Je to ale marginalita, kterou navíc je možné pořešit nákupem insertu od Cube4Me (válečky je také možné přihodit do košíku).
Ke hře jsou dodávané papírové peníze a asi nemá smysl se k nim nějak vyjadřovat, protože všichni používají při hraní pokerové žetony. Nedovedu si představit, jak by tyto bankovky dopadly po několika hrách. Manipulace s penězi je téměř permanentní.
SÓLO VARIANTA
Než se dostanu k dojmům z hraní sólo varianty, je nutné zmínit ty nejzásadnější rozdíly při hraní v jednom hráči. Pravidla pro hraní v jednom se s největším vypětím vešla na jednu oboustrannou A4. Neznamená to však, že nemusíte znát pravidla samotné hry. Ty byste dokonce měli mít v malíku. Sólo varianta na nic staví, ale v některých situacích je výrazně mění.
Především zde není žádné parlamentní kolo. To ale neznamená, že v sólu nejsou žádné charterové společnosti. Jen se o ně už nedraží. Část herního plánu s IPO nabídkami se v sólu nevyužívá a místo toho máme tzv. tableau, které slouží především pro akciová kola. Tento herní prvek je skutečně naprosté novum. Ještě než se zaměřím na jeho funkci, musím zmínit další důležitou změnu. Prezidentské certifikáty se v sólo variantě nepoužívají. Znamená to, že v oběhu je maximálně 7 akcií každé společnosti, nikoliv 10. Ke vstupu na akciový trh stačí, aby hráč měl 3 akcie. Podobně jako v základní hře i zde se z 20 železničních společnosti vyjmou 4, které budou mimo hru. Hexy s jejich "domácím" městem musí být zakryty některým z hnědých žetonů tratí. Po zbytek hry není možné vést těmito hexy tratě.
Struktura kole je kromě vypuštění parlamentního kola stejná. Po akciovém kole následuje 1 až 3 operační kola v závislosti na aktuální fázi technologie lokomotiv. Hra končí také za stejných podmínek jak původní hra, pouze k vytvoření státní společnosti dochází dříve.
Hráč může založit maximálně 6 společností. K nim se přiřadí 6 licencí na provoz vlaku (od každého typu 2), jejichž pořadí se náhodně určí již při přípravě hry. Cílem v sólu je mít na konci hry co největší jmění, tedy podobně jako v normální hře. Své výsledné investiční skóre si můžete (a měli byste!) poměřit se 6 předdefinovanými úrovněmi úspěchu. Nejnižší úroveň učedník začíná na 9 tisících liber. Dalších pět odráží úrovně zápasníků sumo, kdy nejvyšší titul Yokozuna získá hráč za 14 tisíc liber a více.
Akciové kolo
V rámci přípravy hry musí hráč vytvořit tableau ze zamíchaných karet (akcií) 16 společností tím, že vyskládá 9 sloupců po 6 kartách. V průběhu akciového kola může hrát provést 6 různých akcií v libovolném pořadí a to do chvíle, než se rozhodne akciové kolo ukončit.
- Koupit akcie společnosti, které hráč dosud nevlastní. Musí se jednat o akcii, která leží na vrcholu sloupce (může to být i balík akcí, pokud mezi nimi není žádná jiná akcie). Tím dojde k založení společnosti. Hráč určí, zda půjde charterovou společnost nebo klasickou akciovku, nastaví její nominální hodnotu a zaplatí za koupené akcie.
- Koupit akcii společnosti, kterou hráč vlastní, a to buď z tableau (musí jít o akcii z vrchu sloupce) nebo z majetku společnosti.
- Přesunout akcii z vrchu sloupce na jiný sloupec, který má na vrchu akcie stejné společnosti.
- Vyplnit prázdný sloupce 6 kartami z balíčku. To s sebou nese riziko povinného odstranění náhodně vybrané společnosti.
- Odstranit akcii z vrchu sloupce, což způsobí, že je celá společnost odstraněna ze hry.
- Prodat akcie, které hráč vlastní do banku. Tím dojde k poklesu ceny akcie na akciovém trhu.
Zde je zajímavá změna pravidel, kdy v okamžiku vstupu společnosti na akciový trh, dostane charterová společnost desetinásobek nominální hodnoty (ačkoliv je pouze 7 akcií ve hře), zatímco necharterová společnost pouze pětinásobek.
Operační kolo
Ačkoliv pravidla sólo varianty pro operační kolo tvoří skoro 3/4 jedné stránky, nejde o zásadní změny proti základní hře. Cílem článku není jít do největších detailů. Pár důležitých pravidel si ale zaslouží zmínku. Společnost může i v sólu kupovat své akcie buď z banku (tam budou akcie, které buď prodal hráč nebo které se tam dostaly díky fúzím, akvizicím nebo refinancování) nebo z tableau, pokud je akcie na vrchu sloupce. Při výplatě dividend jsou zahrnuty i akcie necharterových společnosti nebo společností vzniklých z fúzí, pokud jsou na vrchu sloupce tableau.
Nejzásadnější změnou je simulace železniční horečky. Hned na konci prvního operačního kola musí hráč odstranit všechny zbývající lokomotivy fáze A! Následně na konci každého dalšího operačního kola se z balíčků karet vlaků odebere 1 až 3 lokomotivy podle toho, jak byly vylosovány karty s pořadím hráčů. Navíc pokud v průběhu operačního kola lokomotivu nekoupila žádná společnost, je odebrána karta lokomotivy navíc. Tím je vytvářen tlak na renovaci vozového parku společností s neustálou hrozbou povinného refinancování.
DOJMY ZE SÓLO VARIANTY
Na sólo hru jsem těšil tak, že se to nedá vypovědět. Přesto ve mně hlodaly značné pochybnosti. Je to přece 18XX? Když se odstřihnou konkurenční hráči, co ze hry zbyde? Vždyť půjde jen o optimalizační úlohu bez větší tenze. Nikdo mi nebude bránit v rozvinutí ideálních tras, nikdo mě nebude blokovat umístěním stanic do měst! Kde bude nějaká výzva?!
Mike Hutton nejen že mé obavy rozptýlil, on mě svou sólo variantou dokonce nadchl tak, že jsem si hru zařadil okamžitě do své TOP 3 sólo her. I po několika partiích mám stále obrovskou touhu hru znovu rozehrát, znovu sedět bez hnutí 30 minut nad rozmístěním karet akcií v tableau a přemítat, jak to udělat, abych dobře začal, protože start je zde kruciální. Myslím na hru kudy chodím, stále cítím, že se mám zlepšovat a věřím, že jednou... jednou... to dotáhnu na úroveň Apprentice! Zatím je můj rekord slaboučkých 3812 liber. Ani jsem se k této úrovni nepřiblížil!
Výsledek sólo hry s celkovým ziskem 3812 liber. Držené akcie již byly vynásobeny kurzem na akciovém trhu. |
Pojďme se teď s vážnou tváří podívat, proč taková óda na hru. Autor totiž skvěle a geniálně vyřešil fungování akciového kola, které v multiplayer variantě je plná interakce a konkurenčních půtek mezi hráči. Zformování tableau a definice manipulace s kartami akcií přináší ten správný chaos, ale s tím, že hráč stále může při chytré strategii dosíci svých záměrů. Musí se ale přizpůsobit. Každá hra je tím pádem jiná, tableau vypadá pokaždé jinak.
Aby to hráč neměl jednoduché, přiložil Mike Hutton do kotle další polínka v podobě omezení počtu 6 společností, které hráč může založit. Počáteční hotovost 600 liber stačí maximálně na 3 založené společnosti v prvním kole. I proto je velmi důležité, jaké společnosti hráč zvolí i s přihlédnutím, jaké licence obdrží. To znamená zohlednit i lokaci měst, kde společnosti budou zakládat své prvotní nádraží. Pokud vám to tak komplikované nepřijde, vězte, že já strávím nad prvním akciovým kolem běžně 30 minut, než se mi podaří ty 3 společnosti založit.
Tento akciový pasiáns si jednoduše nemůžu vynachválit. Je to tak trochu hra uvnitř hry. Jediný nedostatek vidím v manipulaci s kartami ve sloupcích. Jako člověk, který si potrpí na akuratesu, jsem musel často přerovnávat karty tak, aby to pěkně vše lícovalo. A protože karty mají tendence se různě pohybovat po sebemenším dotyku, musel jsem tuhle estetickou hygienu aplikovat až nezdravě často.
Jak to vypadá se stavěním a provozem tratí? Ano, není zde konkurence, protože vámi založené společnosti si nejdou po krku. Jenže! Máte omezený počet žetonů stanic, které se budou hodit, protože budete chtít tratě napojovat a v takovém případě musí vlak projet vždy vlastní stanicí. Jenže zase nechcete zablokovat jinou společnosti, takže nechcete zaplnit všechny pozice pro stanice. Také musíte stavět tratě s přihlédnutím na budoucí fúze. Ve finále tak řešíte další velký puzzle spočívající v optimálním stavění tratí a umisťováním stanic tak, aby to přineslo co největší užitek.
Naprosto jednoduše simulovaný prvek železniční horečky v podobě odstraňování lokomotiv má za následek neustálé propočty a odhady, kdy asi bude společnost bez vlaků, a zda je nutné to řešit teď nebo příští operační kolo nebo třeba zda nepustit společnost do procesu refinancování, protože společnost vlastní své akcie a může je v nejhorším prodat a za utržené peníze vlak koupit.
Hráč navíc má zajímavé možnosti pumpování peněz do společností. Pokud akcie vlastní své akcie, může je hráč v akciovém kole odkoupit za tržní cenu a vlít trochu finanční šťávy do žil společnosti. A naopak, společnost může kupovat své akcie z banku (což nemůže naopak hráč!), čímž se může podílet na vlastních příjmech při výplatě dividend.
Pro mě je důležité, že sólo varianta neztratila nic z feelingu 18XX her. Což byla další moje velká obava.
ZÁVĚR
Je to geniální, je to brutální, je to komplexní, je to výzva, je to návykové! Způsobuje to hluboké stavy mysli, kdy na vás nesmí nikdo při hraní promluvit, protože jinak ztratíte nit úžasně rozvinuté strategie, jak vyřešit tableau puzzle. Pal to čert, že ve hře téměř s jistou budete finančně neúspěšní, protože celou dobu hraní budete hrou pohlceni.
Výše vyřčené platí za podmínky, že vám nevadí vyšší složitost hry, delší doba hraní (pod 2 hodiny se asi nedostanete, spíš počítejte se 3 hodinami) a samozřejmě mizivé procento úspěšnosti. A pochopitelně může se stát, že někomu téma budování železnice bez figurek lokomotiv, kde hrají velkou roli akcie, fúze a akvizice, přijde nudné a neatraktivní. Skvělé na hře je to, že ji můžete hrát ve skupině (asi raději od 3 hráčů, ideálně 4 nebo 5) nebo sólo.
Možná některé z vás napadlo, že když se tahle sólo varianta povedla, mohli bychom se dočkat podobné varianty u dalších zástupců žánru. Musím vás zklamat. Sám Mike Hutton v jednom 6 hodinovém streamu, kde byl jako diskutují, co sleduje sólo hru, napsal, že chtěl sólo variantu udělat už dříve, ale teprve u 1862 to dávalo smysl díky velkému počtu společností ve hře.
Svět 18XX her má další oběť. Zcela jsem podlehl a obávám se, že to není jen letmé chlapecké zamilování. Je to velká a celoživotní láska! Howgh.
Designér | Mike Hutton |
Rok vydání | 2019 - 2nd Edition |
Vydavatel | GMT Games |
Počet hráčů | 2-8; varianta pro 1 hráče |
Krasny clanok. Vlastnim len 18CZ a hravam to v plnom pocte za kazdeho. Je to docela zahul,hlavne v neskorsich kolach. Inak sa mi to zdá,alebo ta mapa je nejaka malá?
OdpovědětVymazatDíky! Já byl právě příjemně překvapený, když mi hraní za 3 hráče nejenže nedělalo problém, dokonce mě to i bavilo. I když ta sólo varianta je ještě o řád lepší. Mapa je na poměry série určitě menší (by't v 1860 mám ještě menší mapu, která je dělaná pro hru ve 2). A to velké množství společností dělá tu hru extrémně interaktivní, dochází zde neustále ke střetu zájmů, nutnosti mít nádraží, kde to jen je možné.
VymazatEste doplnim. Akurat som nasiel na BGG solo variantu na 18CZ,ale len na mapě Moravy.
OdpovědětVymazatKonečně jsem dosáhl trochu přijatelného skóre - 5 668 liber. Stále daleko od účně, ale stále velká závislost na hře.
OdpovědětVymazat