Představení hry: THE BELL OF TREASON: 1938 MUNICH CRISIS IN CZECHOSLOVAKIA

Protože se události kolem Mnichova 1938 vyučují již na základní škole, měl by je znát každý, kdo zvládl povinnou školní docházku. Mnichovská dohoda bezprostředně znamenala ztrátu pohraničních území obývaných Němci (Sudety) a faktickou ztrátu nezávislosti. Ale šlo tomu opravdu zabránit? Tato otázka rezonuje v české veřejnosti (a to i té odborné) dodnes. Tím spíše, že na ni neexistuje jednoznačná odpověď. Existují silné argumenty pro i proti obraně. Záleží na úhlu pohledu a na tom, jaká kritéria se pro hodnocení dané situace zvolí. Naštěstí není potřeba tuto otázku v dnešním článku rozlousknout. Důsledky realizace obou protipólů se totiž hra nezabývá. Autor Petr Mojžíš se zaměřil na vnitřní morální boj, kterým si Československo muselo před Mnichovem projít, a dává tak hráčům možnost okusit napjatou atmosféru krizového roku 1938 a prožít události, které vedly ke klíčovému rozhodnutí, a třeba i dospět k úplně jinému historickému výsledku. 

ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA

Bell of Treason je kartami řízená hra (CDG) pro dva hráče, v níž jeden hráč zastupuje politickou ideu, jejímž prostřednictvím se snaží bránit zemi, a to i bez spojenců, a za každou cenu. Druhý hráč představuje historicky vítěznou ideu, která souhlasí s odstoupením Sudet, aby se zabránilo krveprolití s vírou v to, že Hitlerovy požadavky se tím zastaví. Pro účely zjednodušení budu dále v textu psát o prvním hráči jako o zeleném hráči, zatímco druhý hráč (podporující odstoupení Sudet) bude bílý hráč. 

Herní systém vychází z již dříve vydaných her Fort Sumter a Red Flag Over Paris autorů Marka Hermana, resp. Frédérica Servala. Přestože vydavatelem hry je společnost GMT Games, známá ve světě historických a válečných her se spoustou žetonků, nedochází v Bell of Treason k žádné bitvě (kromě té myšlenkové) a hra dokonce neobsahuje žádný žeton.

Hraje se na 3 kola, během kterých se hráči střídají ve svých tazích a poté přichází speciální závěrečné kolo s následným vyhodnocením. Ve svém tahu hráči využívají karty, které mohou zahrát buď jako událost nebo proměnit operační hodnotu karty k provedení akcí.

Vítězné podmínky jsou stanoveny tak, že zelený hráč (obrana) musí získat alespoň 1 vítězný bod a zároveň mít minimálně tolik svých kostiček jako má bílý hráč, buď na prezidentském políčku nebo na jednom z polí, které má na prezidenta vliv. Bílý hráč vítězí, pokud se zelenému hráči nepodaří tuto podmínku splnit. Přestože je hra primárně určena pro 2 hráče, obsahuje také sólo mód, který si rozebereme v závěrečné fázi recenze.

PRŮBĚH KOLA

Jednotlivá kola představují určitý krátký úsek dějin. Zatímco pro první kolo platí, že zahrnuje období od 24. dubna do 14. září 1938, druhé kolo již je kratší (od 15. září do 21. září) a stejný počet dní má i kolo třetí (22.9 až 28. 9.). Závěrečné finální rozhodnutí už představuje pouze dva dny - 29. a 30. září.

1. Instrukce před zahájením kola - na začátku 2. a 3. kola se provedou instrukce uvedené na kartě příslušného kola.

I pro první kolo existuje karta s instrukcemi, i když je na nich pouze shrnutí standardního průběhu kola, které na dalších kartách už není.

2. Rozdání 5 strategických karet a 2 karet s cíli - ze dvou karet cílů si každý ponechá 1 (a položí ji na určené místo obrázkem a textem dolů) a zbylou vyřadí ze hry.

3. Fáze iniciativy - určí se hráč, který rozhodne, kdo bude začínající hráč v daném kole. Je to vždy hráč, který má méně vítězných bodů a v případě remízy vždy zelený hráč.

4. Zahrání strategických karet - střídavě každý hráč vyloží jednu strategickou kartu a oznámí, zda chce zahrát událost nebo zda chce využít operační body karty. Tato část se hraje do té doby, dokud každému hráči nezbyde jediná strategická karta.

5. Odložení poslední strategické karty na závěrečné kolo - i v tomto případě se odkládá karta obrázkem a textem dolů a to na stejné místo, kde již má hráč svou kartu posledního kola z přípravy hry.

6. Provedení bonusových akcí na klíčových polích všech dimenzí - na každém ze 4 klíčových polích může hráč, který zde má převahu (více svých kostiček), provést bonusovou akci. O tom, co je dimenze a klíčové pole bude řeč v pozdější části.

7. Bodování dimenzí - v každé ze 4 dimenzí získá bod ten hráč, který má převahu ve všech 3 polích dimenze.

8. Odhalení a vyhodnocení karet cílů - oba hráči simultánně odkryjí svou kartu cílů. Pokud hráč splňuje podmínku na kartě, což vždy znamená více svých kostiček než soupeř na cílovém poli, získá 1 VB, a může provést bonusovou instrukci na této kartě.

Výběr z karet cílů

9. Vrácení karet se symbolem opakování do balíčku strategických karet.

Jakmile jsou odehrána 3 kola, přichází na řadu tzv. Konečné rozhodnutí neboli jedno speciální a závěrečné kolo. Oba hráči si vezmou do ruky 3 odložené karty z předchozích kol plus 1 kartu konečného rozhodnutí z přípravy hry a zbaví se jedné z nich. Pak 3x po sobě a oba současně odhalí jednu kartu. Pokud karty obsahují ve spodní části stejný název pole, dojde k vypárování a nikdo neprovádí žádnou akci. V opačném případě první hráč provede akci za jeden operační bod na vymezeném poli anebo, pokud to podmínka umožňuje, zahraje událost.

Horní řada obsahuje výchozí karty pro každého hráče. Umožňují sice provedení akce za 1 operační bod, ale jejich síla je v události. Ve spodní části pak jsou "běžné" strategické karty, které mohou být hráčem ponechány pro závěrečné speciální kolo. Jedna z nich umožňuje i volbu události. Karta úplně vpravo však nemá ve spodní části uvedené žádné pole a tak nelze provést ani akci ani událost.

Takto se odkryjí a provedou 3 karty a na konci už zbude pouze poslední vyhodnocení dimenzí Politika a Vojsko. Tím je dán konečný počet vítězných bodů a určí se vítěz hry.

U vítězných bodů musím dodat, že k jejich evidenci slouží pouze jedna stupnice. Na začátku hry je na nule a každý získaný bod jednou či druhou stranou znamená posun ukazatele vlevo či vpravo. Pokud např. při vyhodnocení dimenzí získá bílý hráč celkem 2 body a zelený hráč 1 bod, posune se ukazatel o 1 pole směrem k bílé půlce.

Detail stupnice vítězných bodů. Jak je vidět, bílý hráč si vede zdatně.

HERNÍ PLÁN

Herní plán je vedle karet základním elementem hry. Co do velikosti jde o menší formát, ale pro obsluhu hry naprosto stačí. Dominují mu 4 barevně odlišené dimenze, které obsahují každá 3 pole pro umísťování dřevěných kostiček hráčů. Tyto dimenze bychom mohli přirovnat k základním oblastem politického, ekonomického a sociální působení vnitřních a vnějších sil na život lidí v Československu.

DIMENZE

Mezinárodní dimenze zahrnuje vliv ze zahraničí. Jsou zde 3 pole pro Velkou Británii, Francii a Sovětský svaz.

Politická dimenze pro změnu zastupuje samotného prezidenta, vládu a opozici.

Vojenská dimenze představuje armádní složky jako je Generální štáb, Moravské velitelství a speciální bezpečnostní sbor zvaný Stráž obrany státu.

Do Veřejné dimenze patří Čechoslováci, Tisk a Němečtí obyvatele ČSR.

Bližší pohled na všechny dimenze a jejich pole.

Lichý počet polí v každé dimenzi je samozřejmě záměrný, protože při vyhodnocení každé dimenze je pro získání vítězného bodu potřeba mít v každém poli více kostiček, než má soupeř.

KOSTIČKY

Už bylo několikrát zmíněno, že hráči uplatňují svůj vliv umisťováním svých kostiček (případně odebíráním soupeřových) na jednotlivá pole dimenzí. Maximální počet kostiček je 26, ale ve skutečnosti se tohoto počtu hráč jen těžko dobere. V rámci přípravy hry je pevně dáno, které kostičky se umístí na předem stanovená pole. Bílý hráč má tak od začátku umístěné 4 kostičky, zelený hráč pro změnu 3. Největší zásoba kostiček je v tzv. ukazateli krize, který je rozdělen na tři zóny, přičemž každý hráč má svůj ukazatel (zásobu). Jakmile jsou spotřebovány všechny kostičky z jedné zóny a začne se brát z nové zóny, přemístí se v ten všechny kostičky z této zóny do dostupné zásoby hráče. To samé platí i o té poslední zóně, která s sebou nese velmi nepříjemný postih v podobě ztráty 1 VB. Finta při narušení nové zóny je ta, že současně dostane kostičky i protihráč, a to dokonce o jednu více (viz obrázek).

Zásoba kostiček obou hráčů na startu hry.

To s sebou přináší taktický prvek, kdy hráč zvažuje, zda narušit novou zónu a tak trochu soupeři vypomoci náloží nových kostiček. Narušení poslední zóny se ztrátou VB už je opravu známka spíše zoufalé situace a třeba sólo mód v podstatě toto neumožňuje, vždy se v takovéto situaci preferuje akce s odebráním kostičky lidského hráče. 

MOBILIZACE A NĚMECKÁ AKTIVITA

Posledními místy pro získání kostiček jsou pole pro mobilizaci a ukazatel německé aktivity. Jejich získání je ale podmíněno splněním podmínek. V průběhu může dojít k částečné i úplné mobilizaci. Je zde přímá souvislost s aktivitou Německa. Vzrůstající německá aktivita znamená nové kostičky pro bílého hráče a zároveň to nese následky v podobě spuštění částečně a později úplně mobilizace. To zase přináší nové kostičky pro zeleného hráče.

Detail stupnice německé aktivity (aktuálně umístěn 1 červený disk).

STRATEGICKÉ KARTY

Konečně se dostáváme k tomu, co je základem každé CDG hry. V každém kole hráči odehrají 4 karty. Existují 2 způsoby. Buď hráč zvolí událost na kartě NEBO využije operační body na kartě a zahraje odpovídající počet akcí.

Výběr dvojic strategických karet pro každou ze tří barev (modrá pro neutrál události).

Události

Hráč může zahrát kartu jako událost pouze, pokud se jedná o událost jeho barvy, případně pokud je to neutrální (modrá) událost. Musí také splnit všechny podmínky uvedené na kartě. Je zde také možnost zahrát naposledy zahranou kartu v odhazovacím balíčku, pokud se jedná o událost jeho barvy. Je však nutné zbavit se nejprve karty v ruce, která má operační hodnotu stejnou nebo vyšší, než má karta na odhazovacím balíčku.

Operační body

Každá karta má 1 - 3 operační body. A hráč, který se rozhodne zahrát kartu s využitím operačních bodů, může provést tolik akcí, kolik má karta operačních bodů. K dispozici jsou pouze 2 akce, každá za 1 operační bod, přičemž můžete provést akce v libovolném pořadí a klidně i jednu akci vícekrát. A které dvě akce to jsou?

První z nich je možnost přesvědčit určité kruhy, vlivné skupiny politiků a řadu dalších subjektů v jednom konkrétním poli a získat je pro svou ideu. To v praxi znamená, že hráč zde umístí svou kostičku. Problém je, že kostičku nelze umístit kdekoliv. Hráč tam buď musí mít už svou kostičku nebo musí mít převahu v poli, které uplatňuje vliv na dané políčko. Vliv je na herním plánu znázorněn pomocí šipek. Existují ještě 3 políčka pro každého hráče, do nichž může být umístěna kostička vždy bez splnění výše uvedených podmínek.

Druhou akcí je eskalace. Hráč jejím prostřednictvím odstraní kostičku protihráče z políčka, kde jsou kostičky obou hráčů. Tyto kostičky se vrací do zásoby hráčů a mohou být znovu použité.

DOJMY ZE HRY PRO 2 HRÁČE

Přestože jsem hrál pouze 2 partie ve dvou, dovolím si nějaké dojmy shrnout. Důvodem je i skutečnost, že Bell of Treason není náročná hra po stránce pravidel. Dá se říct, že po první partii už víte, jak hrát, a můžete se tím pádem soustředit na herní strategie. To je první silná stránka hry. Dalším velký kladem je samotné téma, které konečně přináší hráčům z naší kotliny možnost vyzkoušet si nevděčnou roli prezidenta a vlády v roce 1938. Vím, že 2 partie jsou málo na zhodnocení vyváženosti, ale dovolím si prohlásit, že pokud oba hráči znají pravidla, půjde vesměs o vyrovnané partie a pouze výjimečně se stane, že bude rozhodnuto dříve než na konci hry. A tyto výjimky budou způsobeny tím, že jeden hráč dostal opravdu skvělé karty, což je z mého pohledu naprosto správně. 

Dobře zde fungují skryté karty cílů, což dává prostor pro taktizování s nutností si rozmyslet, kdy a jak začít budovat převahu v cílovém poli, aby to soupeř nepoznal. 

Vítězství zeleného hráče i přesto, že nedošlo k plné mobilizaci.

Mou duši amatérského zájemce o historii potěšily drobnosti, kterých si asi "běžní" hráči nevšimnou. Je to kupříkladu úvodní rozmístění kostiček v rámci přípravy hry, které pěkně ukazuje na počáteční rozložení vlivů a tlaků na prezidenta. Hned dvě bílé kostičky na poli československých Němců a další bílá kostička na poli s obrázkem Chamberlaina dávají jednoznačně historicky smysl. Osobně mě zajímalo o trochu více, která pole budou implicitně pod vlivem hráče za obranu (je to Francie a Sovětský svaz) a která naopak jsou pro druhého hráče dostupná pouze prostřednictvím událostí (Velká Británie). To krásně odpovídá tomu, v jak těžké pozici prezident Beneš musel být. Výborná je i implementace dvoustupňové mobilizace v interakci s ukazatelem německé aktivity. Výsledkem plné mobilizace např. je, že se převede polovina kostiček z pole Generální štáb na Moravské velitelství. Tyto historické konsekvence se mi na hře líbí nejvíce.

Kapitola sama o sobě jsou karty s událostmi. Bavilo mě zkoumat dopad událostí na situaci na herní desce a zároveň přemýšlet, proč ta která událost byla vyhodnocena zrovna tímto způsobem. A tak jsem si často vyhledával informace o události v playbooku (viz dále). 

Pochválit musím příkladně zpracovaná pravidla. Ocenil jsem i historické vsuvky autora, kde často objasnil souvislost konkrétního pravidla s reálnou historií. Ještě více plusů u mě má playboook. Ten obsahuje dokonce 36 stran! V první polovině najdete ukázkové partie ve dvou hráčích a v sólu. Teprve druhá polovina je to, proč si tento playbook tak moc cením. Máte zde dostatek informací k tématu včetně popisu časové osy událostí. Ke každé kartě ve hře je malý odstaveček, který ji zasazuje do historického kontextu. Na samotném konci pak je skvěle napsaný dovětek samotného autora, v němž se dozvíte mj. o tom, jak hra vznikala a jakými porodními bolestmi si musela projít. Tohle se opravdu povedlo!

Pomocná karta pro hru dvou hráčů

SÓLO MÓD

Sólo mód je k dispozici pro obě strany! A skvělé je, že se samotná pravidla pro ovládání bota liší jen minimálně. To znamená, že jakmile zvládnete sólo hru za jednu stranu, můžete plynule přejít ke hře za opačnou stranu. Odlišnosti tam samozřejmě jsou, ale jde vesměs jen o trochu jiný systém priorit. Proto budu popisovat sólo systém pouze jednou.

Úvodní příprava hry je shodná se hrou pro 2 hráče. Rozdíly přichází v rámci kol. Na začátku kola si hráč vezme z balíčku standardně 5 strategických karet a 2 karty cílů. Musí se však rozhodnout, kterou kartu cílů si ponechá a kterou dá sólo oponentovi. Cíle tak nejsou skryté. Důležité také je, že bot nedostává 5 strategických karet. Jeho karty jsou vždy odkrývány z balíčku, když je na tahu. 

Priority pro sólo oponenta

Jakmile je odkryta strategická karta sólo oponenta, zjišťuje se, zda je možné zahrát událost. Pokud je to událost v barvě sólo oponenta, a jsou splněny podmínky na kartě, událost se provede. Pokud je to neutrální událost, může být zahrána pouze v případě, že bude přidán červený disk na ukazatel německé aktivity a současně také bude umístěna kostička sólo oponenta. V případě karty s událostí lidského hráče, je možné ji také zahrát. Ale jen v případě, že se odhodí a zároveň je na odhazovacím balíčku karta s událostí v barvě sólo oponenta se stejnou nebo nižší operační hodnotou a je možné splnit podmínky pro realizaci.

Ve všech jiných případech volí sólo bot akce za operační body. V této chvíli přichází asi nejsložitější postup celého sólo módu. Je třeba totiž rozhodnout, která akce se provede (přesvědčení nebo eskalace) a na kterém poli. K tomu slouží speciální pomocné karty (1 pro každou stranu) s rozhodovacími procesy a prioritami. Jako první se vyhodnotí, zda se bude kostička odebírat nebo umisťovat. Poté se musí určit, z jakého pole se bude odstraňovat, případně do jakého pole umisťovat. Jedno ze základních pravidel sólo hry je určení, zda konkrétní pole už je "plné" a tudíž sólo bot do něj nebude umisťovat další kostičky. To jsou vždy ta pole, kde má sólo oponent o jednu (standardní pole) nebo dvě (klíčové pole) kostičky více. 

V praxi to pak znamená, že na začátku je více kandidátů pro akci, ale jak se prochází priority na pomocné kartě a dochází k "probublávání" směrem dolů, zmenšuje se počet kandidátů, dokud se nedojde k prioritě, u níž zbude jediný kandidát nebo jich zůstane více, ale žádný z nich nevyhoví následující prioritě. V takovém případě rozhoduje náhoda.

Sólo varianta proti zelené AI.

Zvláštní pravidla jsou připravena i pro závěrečné kolo, kde se ve standardní hře odkrývají současně 3 karty. Pro sólo oponenta je jeho karta posledního rozhodnutí vmíchána mezi 4 vrchní karty balíčku strategických karet. Následně vždy hráč zvolí jednu svou kartu a odkryje se vrchní karta z balíčku. Vyhodnocení probíhá už dále stejně jako ve hře 2 hráčů.

GMT tým připravil 3 stupně obtížnosti. V případě LEHKÉ obtížnosti nemá bot žádné výhody. Slouží čistě pro zvládnutí sólo hry a pro vás by neměl být problém po dvou třech partiích vyhrávat a to celkem pravidelně. NORMÁLNÍ obtížnost se liší pouze v tom, že přidává sólo oponentovi bonus v podobě akce za 1 operační bod, pokud je zahrána jeho karta události. TĚŽKÁ obtížnost přidává ještě další zvýhodnění. Každá karta s operační hodnotou 1 je považována za operační kartu s 2 body. A to už skutečně je výzva.

DOJMY ZE SÓLO HRY

Na sólo mód jsem byl hodně zvědavý, protože přeci jen jde o CDG hru a tam těch možných větví pro rozhodování je docela hodně. Vyzkoušel jsem si všechny 3 obtížnosti a vždy za obě strany. K obtížnostem se vrátím ještě později. Teď bych se rád podělil o své zkušenosti se samotnými pravidly pro sólo hru. Zpočátku jsem trávil více času během tahu sólo oponenta a to do té chvíle, než mi určování polí a akcí přešlo více do krve. Není to úplně jednoduché a jsem zvědavý, pokud hra vyjde v češtině, jaká bude odezva právě na sólo mód. Ne že bych s ním měl větší problémy, ale občas mi pomohlo až několikáté přečtení pasáže v pravidlech a především poctivé vnímání vět na pomocných kartách. Ono to tam je, ale je potřeba tomu věnovat čas a nepostupovat příliš rychle. 

Při určování polí pro umístění kostiček jsem si vypomáhal dřevěnými kostičkami červené barvy, které se mi nahromadily z mých nákupů na Cube4Me (vždy posílají nějaké bonusové komponenty zdarma). Když jsem procházel priority pro umístění, tak jsem z nevalidních polí červené kostičky odstraňoval. Hlavně zpočátku mi to ulehčilo výběr. Postupem času jsem už tušil, co bude sólo oponent hrát, pokud dojde na akce dle operačních bodů. To však neznamená, že je sólo bot předvídatelný! Vždy může přijít událost a vaše plány dostanou povážlivé trhliny. 

Stalo se mi několikrát, že sólo oponent zachránil situaci v poslední možné akci, což jsem musel, byť smutně, kvitovat. Obecně mi přišlo, že akce sólo oponenta nejsou nikdy nesmyslné. To samozřejmě neznamená, že jsou vždy optimální. To asi jde jen těžko vymyslet. Svědčí o tom i moje skóre z partií. Zatímco na normální obtížnosti mám bilanci v podstatě vyrovnanou, na hard se mi povedlo vyhrát jen 2x a s odřenýma ušima. I na normální obtížnost se mi "podařilo" dostat výprask (soupeř měl 5 VB!), protože soupeři chodily velmi dobré karty.

Po přiznání výprasku si musím vyspravit pověst fotkou z výhry za zeleného hráče na nejtěžší obtížnost.

Velká většina sólo partií byla napínavá až do konce, což považuji za skvělý výsledek. Není nic horšího než vyhrávat pravidelně bez většího úsilí. Ani po deseti hrách se mi sólo mód neomrzel a zahraji si ho znovu, kdykoliv budu mít náladu. Partie v sólu je sice o něco delší než ve dvou, ale to navýšení je marginální. A ten pocit, když se vám podaří vyhrát na nejtěžší obtížnost!

ZÁVĚR

Bell of Treason se z mého pohledu povedl. Partie ve dvou jsou zábavné, poučné a za večer je možné zvládnout klidně dvě nebo tři. CDG zde funguje naprosto skvěle a je zábavné sledovat protihráče, jak mu (možná i nevědomky) vyfouknete skoro jistý bod za splnění cíle pro dané kolo. Když k tomu přidám bonus v podobě atraktivního tématu a výborného sólo módu, získal jsem v Bell of Treason hru, která má hned několik prvenství v mé sbírce. První hra GMT od českého autora, první hra GMT bez žetonků, první krabice GMT s menším formátem. Prostě malý český klenot. Nezbývá než Petrovi pogratulovat a popřát hodně štěstí s jeho další, mnohem komplexnější hrou, kterou také vydá GMT Games a kterou stejně všichni znáte.

Autor	Petr Mojžíš
Rok vydání	2025
Vydavatel	GMT Games
Počet hráčů	1-2