TÉMA: Standard Combat Series (2. část)

Po úvodním vhledu do série SCS, které bylo představením série hlavně z hlediska pravidel, přišel čas podívat se na jednotlivé tituly trochu blíže. Vzhledem k jejich velkému počtu nebude velký prostor na detailní informace. Přesto bych byl rád, pokud by si z článku mohl čtenář odnést informace, které by mu pomohly při výběru konkrétní hry, pokud se rozhodne sérii okusit. Možná ne úplně známá je skutečnost, že vydavatelem prvních 7 dílů byla společnost The Gamers, kterou založil autor série Dean Essig. Společnost Multi-man Publishing v roce 2001 koupila The Gamers a tím pádem i převzala na svá bedra vydávání dalších dílů SCS včetně reedicí, na nichž se už předtím podílela. I když jsem měl původně v plánu představit v jednom článku všechny tituly, nakonec jsem zjistil, že by to byl opravdu extrémně dlouhý text. Takže poslední část s představením zbytku her bude mít předmětem záverečného dílu o SCS sérii.

1. STALINGRAD POCKET (1992)

Německé jednotky ve Stalingradu
v obklíčení sovětských jednotek

Asi není překvapením, že série odstartovala jednou z nejznámějších bitev 2. světové války. Úvodní hra série se zaměřuje na sovětskou protiofenzívu v listopadu a prosinci 1942 proti německým jednotkám, bránícím dobyté pozice kolem Stalingradu i přímo ve městě. Ačkoliv autorem pravidel série je Dean Essig, jako designér úvodní hry je zmiňován Masahiro Yamazaki. O hře toho moc dalšího napsat nelze, na BGG je pouze pár příspěvků i fotek. Problémem je totiž fakt, že s aktuální pravidly série nelze tuto hru hrát, protože hned od další hry (Afrika) došlo k implementaci změn v pravidlech, které nejsou s hrou Stalingrad Pocket kompatibiliní. Mapa ke hře je pouze jedna s klasickými rozměry 22x34". Hra získala v roce 1992 ocenění Charles S. Roberts Award za nejlepší hru z WWII.

STALINGRAD POCKET (SECOND EDITION 1996)

Vylepšená mapa s detaily (rumunské jednotky v útoku doprovázené osamocenou německou jednotkou)

 

První vydání hry se docela brzy vyprodalo a protože reprint je skoro stejně nákladný, rozhodli se v MMP, že druhé vydání hry zároveň přepracuje některé nepříliš dobře designované prvky. Především to byla mapa, která obsahovala chyby. Tam, kde měly být bažiny, byl třeba terén představující les (Yamazaki prý interpretoval zelené hexy na své základní mapě jako bažiny). Druhou největší změnou pak bylo překopání síly a organizace rumunských jednotek. V prvním vydání totiž bylo poměrně velké množství těchto pěších jednotek na divizi a stejně tak nebylo i realistické jejich ocenění z hlediska útočných schopností. Dean Essig tak využil svého výzkumu, který dělal pro svou hru Enemy at the Gates (druhá hra ze série OCS (Operational Combat series)) a upravil formace a síly rumunských jednotek, které neoplývaly velkou bojovou morálkou. Do hry byly přidány letecké jednotky včetně pravidel pro jejich použití, možnost čerpat z rezerv a do pravidel byl implementovány dva módy pro dělostřelecké jednotky (jeden pro palbu, druhý pro přesun). Průběh hry se oproti základním pravidlům série (Pohyb, Boj, Exploatace a Zásobování) podstatně rozšířil a zahrnuje mimo jiné i fáze pro určení počasí, ale také prostor pro reakce druhé strany na konkrétní akce první strany. Pravidla mají 16 stran. Žetonků je celkem 560, jedná se tedy, vzhledem k jediné mapě, o hru s celkem velkou "hustotou" žetonů na mapě.

2. AFRIKA (1993)

Detail mapy s ukazateli

Autorem druhého dílu je sám Dean Essig, který s hrou Afrika přišel rok po premiéře série. I zde je zpracováváno velké téma - kampaň v severní Africe během období září 1940 až prosinec 1942. Ono je to i celkem logické. Na tomto bojišti se ve velkém ukázaly výhody umění rychlých přesunů mobilních jednotek. Dean Essig také poprvé v sérii přišel s prvky (barrage combat, air points), které už absorbovala také zmíněná druhá edice Stalingrad Pocket. Protože v severní Africe hrálo klíčovou roli zásobování, pracuje se s ním v této hře trochu jinak. K dispozici má každá strana body zásob (supply points), které utrácí, aby byly jednotky zásobené. Body jsou také pomocí žetonů umisťovány na herní mapě, kde je mohou obě strány dostat pod svou kontrolu. Mimo krátké scénáře jsou popsány relativě komplexní postupy, jakým způsobem mohou být tyto body zásobování přesouvány. Ve hře má hráč za německou stranu žeton Rommela, který umožňuje posuny na CRT tabulce, ale jinak nemá žádnou útočnou ani obranou sílu a neuplatňuje ZOC. V krabici jsou 2 papírové mapy, jedna standardní 22x34", druhá menší 17x22". Kratší scénáře se odehrávají na jedné či druhé mapě. Velké scénáře používají obě mapy. Také Afrika získala v roce 1993 ocenění Charles S. Roberts Award za nejlepší hru z WWII.

AFRIKA (SECOND EDITION 2006)

Obě mapy spojené dohromady

I Afrika se dočkala své reedice, i když bylo nutné počkat 13 let. Tentokrát ale nedošlo k výrazným změnám. Původní scénáře byly nahrazeny novými (plus některé byly přidány navíc), některé způsoby výpočtů byla upraveny, protože byly v první edici převzaty z první edice série OCS. Autor se také zaměřil na větší vybalancovanost obou stran. Po stížnostech některých hráčů, že 20 bodů pohybu u někerých jednotek je příliš, došlo k redukci MA. Nová je nakonec i mapa.

3. ARDENNES (1994)

Celá mapa (ve skutečnosti 2 části)

I číslo 3 v sérii je tak trochu sázka na jistotu, co se výběru dějiště týče. Bitva o výběžek je notoricky známá a byla, je a bude častým námětem pro zpracování válečných her. Dean Essig se i tentokrát chopil designerského žezla a pokusil se přizpůsobit hru na specifika bitvy v ardénském lese. A protože jedním z rysů bojů byla demolice a oprava mostů, vyčlenil Dean Essig jednu fázi (Bridge Blowing & Repairing) do sekvence tahů za spojence. Podobně jako v předchozích dílech byly přidány sekvence pro určení počasí, bodů pro leteckou podporu či dělostřeleckou fázi, což má za následek, že tah za Němce má celkme 9 fází, byť některé z nich skutečně jsou jen o určení počasí apod. Mapu tvoří 2 části (22x34") a počet žetonků se vyšplhal na 560. Podle počtu získaných vítězných bodů je možné dosáhnout 3 typů výhry jedné či druhé strany. K dispozici jsou 4 menší scénáře s různou délkou (některé z nich se odehrávájí na jedné mapě) a pak hlavní scénář na plných 16 kol. Ardennes tentokrát nezískala po vzoru svých předchůdců cenu Charles S. Roberts Award, ale byla alespoň na ni nominována.

4. YOM KIPPUR (1995)

Egyptská ofenzíva

Poprvé v sérii není tématem druhá světová válka. Dean Essig si přizval Ala Sandricka a společně se zaměřili na válečný konflikt z října roku 1973 mezi Egyptem a Izraelem (na BGG jsou uvedeni oba autoři, ale v pravidlech je jako designér Al Sandrick). Tehdy Egypt zaútočil nečekaně a překročil Suezský průplav na den největšího židovského svátku Jom Kipur. Izraleci tehdy útok vůbec nečekali, selhala jinak skvělá zpravodajská služba. Současně také zaútočily syrské jednotky na Golanské výšiny. Izraelcům trvalo nějakou dobu než se armáda zkonsolidovala a útok odvrátila, i když ztráty z prvních dnů byly těžké. Yom Kippur se zaměřuje na část egyptského útoku, syrský útok byl zpracován mnohem později v samostatném díle, který si také představíme v dalším článku.

Protože jde o modernější konflikt, můžeme se setkat i s leteckými jednotkami a protileteckou obranou (SAM střely), jíž je věnována samostatná kapitola v pravidlech. Hlavní sekvence už jsou rozděleny do 4 okruhů (úvodní část se 3 fázemi, část s egyptskými fázemi, izraelské fáze a nakonec fáze, která ukončují celé kolo). Specifikum hry je určitě Suezský kanál a mosty kolem.

Žetonkové nepříliš bohatý díl (280) si vystačí s jednou mapou 22x34". Atraktivně zní možnost propojit hru s titulem Heights of Courage, který vyšel v roce 2013. Yom Kippur získala ocenění Charles S. Roberts Award pro nejlepší válečnou hru po WWII za rok 1995.

5. CRUSADER (1997)

Soustředění sil u Tobruku

Dean Essig se v pátém dílu vrací na severoafrickou horkou půdu v období druhé světové války. Využil totiž množství informací a materiálů, které nashromáždil v rámci tvorby DAK, obří hry ze série OCS, která vyšla také v roce 1997. Jeho záměrem bylo udělat jednodušší hru ze stejného období, která by se ideálně vměstnala do hranic SCS série a zahrnovala boje Britů a jejich spojenců proti Rommelově armádě. Herně se hra snaží alespoň trochu realisticky zdůraznit náročnost pouštního prostředí i pomocí docela krvavé CRT tabulky. Doporučuji zajímavou recenzi od Mark Mockszyckého (autora her jako Red Winter nebo Operation Dauntless).

Ačkoliv řada válečných her znázorňuje severoafrické tažení z WWII na více mapách, Crusader má pouze jednu o standardní velikosti 22x34". Počet žetonků je dokonce stejný jako v případě Yom Kippuru, tedy 280 (přitomny jsou i motocyklové jednotky!). Crusader byl nominován na ocenění Charles S. Roberts Award pro nejlepší válečnou hru z WWII.

6. GAZALA (1998)

Německo-italské jednotky v přesile

 

Netrvalo to ani rok a v rámci série SCS vychází další hra a opět titul zachycující boje v Arfice během druhé světové války. Tentokrát se Dean Essig zaměřil na bitvu u Gazaly, kde dosáhl Rommel velkého vítězství a britská 8. armáda se musela stáhnout až k Alexandrii. Bitva u Gazaly a obsazení Tobruku německou armádou znamenala největší Rommelův úspěch. Ti, kdo hráli Crusader, budou mít výhodu, protože Gazala je do značné míry podobná, což byl i Essigův záměr. Novinkou v sérii je reakční fáze pohybu nepřítele v rámci tahu.

I do třetice nabízí hra pouze jednu standardní mapu a 280 žetonků. Gazala si vysloužila nominaci na ocenění Charles S. Roberts Award pro nejlepší válečnou hru z WWII.

7. DRIVE ON PARIS (2000)

Detail Paříže s mosty před Seinu.

 

Sedmý díl série a druhá odbočka od tématu 2. světové války. Designér Alan R. Wambold se pustil do zpracování prvních 100 dnů bojů na západní frontě 1. světové války. Oproti předchozím dílům se jedná o trochu větší rozsah. Mapa sice zůstala jedna s rozměr 22x34", ale počet žetonů se dosáhl na 420. Také pravidla specifická pro hru mají proti ostatním dílům 24 stran (drtivá většina dílů má 16 stran). Některé typy jednotek se objevují poprvé - např. těžká artilerie pro dobývání belgických a francouzských pevností. Protože Velká válka je taktéž charakterizována jako zákopová válka, hrají důležitou roli zákopy, které mohou hráči budovat či opravovat. Zahrát si je možné 6 scénářů, přičemž ten hlavní trvá celkem 25 kol. Drive on Paris proměnila nominaci Charles S. Roberts Award na nejlepší válečnou hru v období před WWII. Navíc hra získala ocenění International Gamers Award za historickou simulaci.

8. FALLSCHIRMJAEGGER (2001)

Jeden z cílů německého výsadku - město Rotterdam

Po úspěchu Drive on Paris se Alan R. Wambold rozhodl vytvořit hru z bojů v Holandsku během roku 1940. Jak napovídá podtitul hry The Airborne Assault on Fortress Holland, May 10 to 14, 1940, bude se bojovat o města Rotterdam a Den Haag během 5 květnových dnů roku 1940, kdy se Němci rozhodli provést velký vzdušný výsadek (Fallshirmjägger je označení pro německé výsadkové jednotky), který by vydláždil cestu německým jednotkám 9. tankové divize na hlavní holandské město. Úkolem hráče za holandskou stranu (bojů se účastní i britské a francouzské síly) je evakuovat vládu (tvořenou žetony lídrů), aby mohla fungovat v exilu, a také zachránit zlaté rezervy. Anebo pokud to zvládne, zničit německé výsadkové jednotky ještě předtím, než k nim dorazí německé tankové jednotky. Velmi zásadním doplněním základní sekvence tahů jsou vzdušné aktivity na obou stranách (útoky letedel, přistání, výsadek, protivzdušná obrana a další). Vítězné body se sbírají v drtivé většině za obsazení klíčových míst, což znamená letiště a mosty. Na holandské straně se do VP započítávají zničené výsadkové čety. Scénáře jsou jen tři, ale jen první je spíše výukový a zbylé dva nabízí řádnou porci akce.

Překvapivě se vše odehrává na jediné mapě 22x34". Počet žetonků dosáhl úctyhodného čísla 560. Fallshirmjaegger získal nominaci na ocenění
Charles S. Roberts Award, ale samotné ocenění nezískala (konkurence byla veliká).

9.OPERATION MICHAEL (2002)

Obsah krabice

Název hry je kódovým označením pro pro plány na jarní ofenzívu na západní frontě roku 1918, které vypracoval Ludendorff. Cílem této ofenzívy bylo rozdělit britské a francouzské síly dříve než dorazí americké síly. Série se tedy vrací do 1. světové války. V sérii se objevuje nové autorské jméno - John Best. Ten staví hráče do protichůdných rolí. Hráč za německou stranu se ocitá v roli Ludendorffa, hráč za druhou stranu (v našem případě samozřejmě to bude stejný hráč, jak jinak) bude nejprve reprezentovat britského generála Haiga, později pak francouzského generála Focha. Vedle 4 strategických scénářů je k dispozici i 6 bitevních scénářů, které zachycují významná bojiště této ofenzívy.

Hra obsahuje jednu mapu (22x34") a k tomu 420 žetonů jednotek a HQ. Pokud jsem správně hledal, jde o první hru v sérii, které se nedostalo žádného ocenění (ani nominace).

10. MIGHTY ENDEAVOR (2005)

Trochu netradiční orientace válečné mapy

Jubilejní desátý díl si vzala na svá bedra hned trojice autorů. Vedle Deana Essiga se na designu podíleli i Steve Newhouse a Tim Armstrong. A chopili se hned velmi známého tématu - invazi spojeneckých sil ve Francii v roce 1944 a to až po překročení Rýnu, k němuž došlo v prvních měsících 1945. Pravidla specifická pro hru tak opět počítají s tím, že v první fázi hraje důležitou roli vylodění a později také přesuny přes vodní toky. Hráč za Spojence využívá tzv. Air Drop bodů pro vysazení výsadkových jednotek na území Francie. Letecku převaha Spojenců je zde řešena pomocí tzv. Air points, jenž může hráč proměnit na leteckou podporu útoků či pro kobercové bombardování (1x za hru). Každá pláž má svou třídu, která říká, kolik jednotek se může na ni vylodit během invaze.

Hlavní lákadlem je určitě kampaň, která zahrnuje období od 6.6.1944 až po konec dubna 1945. Zahrát si je ale možné i dva menší scénáře. Přestože se jedná o velké tažení, vystačí si hra s jednou mapou o standardní velikosti. Stejné je to i s množstvím žetonů - pouhých 280. Hra získala nominaci na ocenění Charles S. Roberts Award.  

V roce 2014 vyšla reedice, která kromě oprav přišla s významným rozšířením obsahu. Posuďte sami - 2 další mapy, dalších 280 žetonů a také 16 stran pravidel pro tuto expanzi. Nebojuje se už jen na západní frontě, je tu také východní fronta. Ale pozor! Hráč ovládající spojence na západě, ovládá německé jednotky na východě a obráceně. Jde o to, kdo si ukrojí větší kus dobytého německého území.

Pokračování příště...

Desátým dílem končíme s představením první sady her z SCS série. Ač to tak nevypadá, věřte, že nebylo jednoduché sepsat těch pár informací ke hře. Stálo mě to relativně dost času ponořit se do pravidel a do hledání informací, které by nějakým způsobem odlišily danou hru od těch ostatních. Ale musím přiznat, že to bylo zábavné noření. Příště tedy bude závěrečný třetí díl, opět plný SCS her.